pátek 30. listopadu 2012

COLLCOLL/Ela

majú ústa
majú uši
majú nosi
majú oči


a majú ešte kadečo.to chce proste zažiť. to sú oni. COLLCOLL!



RŮŽA // H3T // středa

Sednout si za počítač a klikat.. to se vám u kluků z H3T moc často nestane.)
Za můj první den na Trafačce jsme toho stihli opravdu hodně. Naučila jsem se házet dřevěný prkna ze střechy na parkoviště (ano, pokaždý sem se bála, že někoho zabiju, nebo slítnu dolů já místo prken). Kluci totiž postavili na střeše saunu a ve čtvrtek se měla konat kolaudačka, takže jsme museli střechu náležitě uklidit.
A když jsme byli v tom uklízení, tak jsme rovnou vyklidili část jejich dílny, ve který se už nedalo ani hnout. Všechno dříví  jsme vyházeli ven, Štěpán vytáhl cirkulárku a už to jelo. Odteď mají krásně vyskládané zásoby dříví na zimu a v dílně se dá, aspon na čas, pracovat.
Kromě hordy dříví se mě kluci snažili zapojit i do tvůrčí práce, hledala jsem správnou dřevěnou židli do jednoho z jejich projektů a prozkoumávala jsem nové podklady pro projekt, který se snad bude vytvářet pod jejich vedením.

Ještě před odchodem domů, což bylo kolem 21:00, mi stačili povědět, že ve čtvrtek mě čeká moje první a rovnou samostatný zaměřování pro studii. S trochu vyděšeným pocitem, co že to zítra mám jít dělat, za to příjemně unavená jsem jela dom..


Jirka/MANUA/ zápisky ze dne třetího a čtvrtého




Po první protápané polovině workshopu jsme už věděli, nebo aspoň tušili o co nám jde a proto se nám pracovalo lépe. Dopolední přednáška od antropologů bohužel pro nás nebyla takovým přínosem jako pro ostatní, protože jsme měli území s cela odlišným charakterem a do kontaktu s obyvateli jsme tolik nepřišli. Po dopoledním bloku následovala práce už ne v terénu, ale v našem headquarters. Po utřídění myšlenek a záměru jsme vyrazili konzultovat do vedlejší hospůdky s Kamilem. Po konzultaci jsme měli celkem jasno a s tímto celkem kladným příslibem jsme začali poslední den.


Ranní briefing proběhl poměrně rychle a pak už následovalo dolazování našich výstupů do podoby, kterou jsme měli odpoledne "nanečisto" odprezentovat Davidovi Kašparovi, řediteli KD Kyje. Ladění i prezentace dopadly v pořádku a už nás čekal pouze poslední úkol. Pomoci klukům domontovat lavici a umístit ji na břeh Kyjského rybníka. Bphužel jsem neměl příliš času a nemohl jsem být u konečného umístění posezení u vody, protože jsem musel naskočit na projíždějící rychlík, který mě odvezl vstříc hektickému víkendu před odevzdávkami.
Ceká akce byla velkou zkušeností. Byl to můj první workshop, kterého jsem se účastnil a taky to podle toho vypadalo. Jen díky Zuze vypadal náš výstup k světu ;) 


Týden v realitě byl skvělý nápad, bohužel ten náš nebyl úplně takový jaký byl očekáván. Neříkám, že workshop nebyl dobrou zkušeností, ale z fungování kanceláře jsem nezažil nic. I tak díky Jitce za organizaci téhle akce! 


PS: Ještě nás čeká prezentace před představiteli Prahy 14. Tak možná ještě jeden report bude. Jen netušíme kdy...

J.

čtvrtek 29. listopadu 2012

Martin//robust//čtvrtek

I čtvrtek pokračoval v podobném duchu. Kluci mají moc moc práce. Připadá mi, že jsou spíš jako telefonní ústředna, než architekti. Kvůli návštěvě investora se trošku pozdržel oběd. A my s Mili dál jako včera klikáme a klikáme. Dopoledne ještě možné varianty tvarů domu a po odpolední konzultaci s Ondřejem se odvážně pouštíme k možnému hrubému uspořádání dispozic v celém domě. Ani se nenadějeme a už je tu zase večer.

Samuel// Raketoplán// středa


středa 28. listopadu 2012

Martin//robust// úterý a středa

Tak, jak Mili pravila, tak jsme i učinili :-)

Milada/Úterý a středa u robustu

V úterý jsme dorazili s Martinem do atelieru, kde jsme byli dopoledne sami, projektilové měli vedle poradu tak jsme ani nedutali. Potichu jsme tedy diskutovali nad modelem, přemýšleli o baráku a zašli si na skvělý vietnamský nudle. Odpoledne kluci dorazili a tak jsme pokračovali v práci, povídali o Liberci a bylo nám vynadáno, že málo povídáme, co že to v libereckých kuloárech koluje. Kluci chtěli slyšet drby no!

Středeční den se nese v podobném pracovním duchu, skicujeme, cadujeme a rhinujeme domek, otázka je, jaké je ideální místo pro stavění na severním svahu? Má se bořit do terénu, být nenápadný, či naopak růst, chytat co nejvíce sluníčka? Diskuse nad modelem byla doufám plodná a pomohla, přemýšlíme tedy dál nad tvary...

Michaela/Re:Form/pátek

Pátek. Finále.
Koupit kávu a rychle do aťáku.
Přijede Roman!
Zadavatel, nadšenec, investor.
Žhavíme procesory, tužky kmitají po papíře, hlavně honem, ať je o čem se bavit!


Jindra nás opouští, jede za vědci, vyzvednout slečnu Dřevomorku, aby pak v kanceláři dělala klukům společnost. S Honzínem zatím dotáhneme alespoň dvě varianty.
Nedáš si kafe?
Odhodlávám se k presovači.
Po týdnu.
  •  
A málem jsem u toho vytopila celou kancelář...
  •  
Honzín raději přebírá kontrolu nad přípravou kávy.
Jdeme ven na cigárko?
Jasně.
Aspoň to zkonzultujeme.

Venku je nádherně. Obloha se po týdnu zase začíná protrhávat. Hned je vám lehčeji.

Típnuté cigáro letí do koše, jdeme to dodělat.
Honzín stojí u dveří.
Co se děje?
Marně se snaží odemknout klíčem, který má Jindra kdesi na kraji Prahy...
  •  
Naštěstí byl brzy zpátky.
Narychlo doděláváme co se dá, Roman už zvoní u dveří.
Sympaťák.
Z jednání je rázem přátelské posezení nad šálkem kávy, sen každého z nás.
...

A jak to všechno dopadne?
To se uvidí v létě.
Na workshopu.
Těšíte se?
My ano!






Lenka // IUCH

Můj Týden v realitě začal už minulou sobotu. Ida s Jakubem pořádají Městské zásahy v Jablonci nad Nisou a v sobotu se konala procházku po Jablonci pro architekty. 
Procházka byla studená (jak už to tady na severu bývá), smutná i veselá a zakončena byla výbornou přednáškou Miroslava Masáka v Jabloneckém Knihkupectví Serius 
(nenechte si ujít další přednášku z cyklu Tištěná architektura - 7.12./Petr Klíma/Kotvy Máje)

///
V pondělí už jsem vystupovala z metra na Vltavské. IUCH mají kancelář v bývalé budově Elektrických podniků na Bubenské. Dnes už zde nesídlí Elektrické podniky, ale desítky architektů, výtvarníků, designérů ... nedivím se, budova má neuvěřitelné kouzlo.

V budově je nemálo tajemných prostor.




Úžasná vstupní hala.

Temná chodba a IUCH ateliér jako světlo na konci tunelu.

A co jsem vlastně u IUCH dělala? Můj Týden v realitě byl trochu jiný, něž ty ostatní. Nebyla jsem na stavbě, ani jsem nevařila oběd. Protože Ida s Jakubem jsou moc hodní na to, aby mě nechali klikat půdorysy a protože organizují už zmíněné Městské zásahy, rozhodli se, že mi nechají volnou ruku. Takže první den jsem měla za úkol vybrat si, co vlastně budu dělat.

///
V úterý už bylo jasné, že předmětem mého zájmu bude Nisa. Rozhodli jsme se, že zpracuju manuál možností přístupu k Nise v úseku mezi konečnou tramvaje a autobusovým nádražím. Až bude hotový, poskytneme ho ostatním, kteří se Nisou budou zabývat v Městských zásazích, městu ... prostě všem, i vám!

///
Další dny už jsem strávila s Illustratorem a Fotošopem. Ida mě naučila super triky s mapama, Jakub mi ukázal jak na InDesign. 

///
Můj týden v realitě pátkem nekončí, musím jet do Jablonce, abych se konečně viděla TO místo ve skutečnosti a manuál dodělat. Doufám, že se vše podaří a za týden, dva se vám s ním budu chlubit.



(fotografie č. 1 ukradena z Facebooku městských zásahů jablonec, č.2 z Facebooku Knihkupectví Serius)

Samuel// Raketoplán// úterý


úterý 27. listopadu 2012

Michaela/Re:Form/čtvrtek

Zácpa.
Auta, lidi, všechno houká..
Tramvaj jede hůř než krokem.
Proč jsem proboha nešla pěšky?
Bouračka, na místě stojíme, ani se nehneme.
Zase pozdě.

Na Podolí jsem se přiřítila v podstatě až přímo na oběd.
Já to teda vedu.

Klikám si teď tiše v klidu, zas přicházím o iluze, ve skrytu duše však - hle! 
slunko za mraky vykukuje, blýská se na lepší časy...




anna/UNDER CONSTRUCTION ARCHITECTS/onyx

Takže!
Nevím, co se normálně dělá v jiných progresivních architektonických ateliérech, ale já jsem hned první den vybírala onyxovou stěnu jedné pompézní vily někde v daleké Polinézii. 

 V "realitě" se však z Polinézie vyklubala Police nad Metují, která teda neni vůbec daleká, ale docela blízká.. nachází se nedaleko Náchoda.  
Z onyxové stěny se vyloupla stěna, přístřešek, zeleň, vlastně cokoliv co zakryje, nebo jakkoliv pomůže zvelebit kontejnery veřejného tříděného odpadu, které se nacházejí na trase mezi Kopakabánou a již zmíněným letoviskem
(chci říct náměstím a sídlištěm).
Den druhý!
Mimo to, že jsem kontrolovala opracovanost onyxu, tak jsem si zajela na výlet k nedalekému Milínu, na obhlídku mlýna. 

(Abych vysvětlila tu onyxovou stěnu! Prý to mám zmínit, aby každý věděl, co takový partizánský architektonický oddíl, s maskáčovymi závěsy v oknech, vlastně dělá! )

Theresa // EDIT // Pondělí


Můj týden v realitě začal vlastně už předminulý čtvrtek na oslavě 2. narozenin Editu. Pro nás otroky to byl takový seznamovací večírek. Byl nám představen celý tým Ediťáků, stážišti i prostor kanceláře. Večer to byl vskutku vydařený - víno, občerstvení, kytaristka, historky ze zákulisí, DJ - končilo se až ráno v havajském baru. 



Dnešní ráno jsem tedy měla usnadněné o hledání místa svého týdenního působiště. Nervozita ze mě opadla hned při vstupu do kanceláře. U velkého stolu tu sedí na jedné straně Ediťáci a na straně druhé stážišti. Hned jsem zasedla za počítač, dostala jsem za úkol udělat research na kostely. Pustila jsem se do vyhledávání a co nevidět byl čas na oběd. Šli jsme na oblíbené jídlo Ediťáků - vietnamskou polévku Pho. Já zvolila vegetariánskou verzi, smažené nudle se zeleninou. 


Mé odpoledne se neslo v duchu hledání referencí. Všichni měli plno práce, odbíhali na schůzky, vyřizovali telefonáty, …  


Odpoledne se přeměnilo ve večer a byl čas jít domů.

daniela/ting/den první


Tak mám a sebou první den v realitě. 
Sedím v již opuštěné kanceláři a rekapituluji uplynulý den.
Navzdory všem mojim předsevzetím o brzkém vstávání, dochvilnosti a nutnosti udělat dobrý první dojem, nabírám prakticky okamžitě značné zpoždění. To vzniklo především z důvodu mého chybného rozhodnutí překonat 800m vzdálenosti mezi 2 zastávkami metra (Karlovo náměstí a I.P. Pavlova) pomocí metra a nikoliv tramvaje či chůze, jak by učinil člověk normálně uvažující. A ano! Jela jsem až na Florenc, jen abych se dostala na červenou linku. :) Následně jsem celou cestu doufala, že nejsem jediná kdo nabral takové zpoždění a vyplnilo se! Štěpán dorazil až dalším vozem metra a už společně jsme vyrazili vstříc první mojí zkušenosti. Sraz jsme měli na Chodotě, kde bylo třeba zorganizovat skupinu 15 knihovnic v akci „přesouváme jeden knižní regál se záměrem udělat lepší prostor knihovny“. No událost veliká, kdo neuvidí, neuvěří. Nakonec se úkol podařil, navzdory tomu, že jsme si dovolily nabořit léty prověřený systém posloupnosti knih a Krteček si hold bude muset vybudovat nové přátelství se sousedním regálem, který doposud neznal. Poté co byl přesun dokončen a změny stabilizovány, jsme zamířili zpět do centra metropole. Štěpán musel do rádia Wave natočit rozhovor a my jsme spolu s Claudii (druhou polovičkou Ting) a její malou dcerou Idou zamířili najít místo na oběd. Nakonec jsme se rozhodli pro Mistral Cafe, které Ting v žertu nazývají „svojí kantýnou“ (rovněž tak je caffee Ebel „jejich“ kavárna), jelikož mají kancelář prakticky za rohem.Po všech těchto událostech jsem se konečně usadili v jejich opravdu maličkaté kanceláři.Byla jsem seznámena s fungováním jejich atelieru, způsobem organizace práce, zálohování atd. a pak jsme začali řešit můj první (a možná i jediný) úkol.Tím úkolem je zpracovat analýzu stavebního rozvoje pro jedno území jehož jméno ani bližší specifikace Vám nesmím prozradit, jelikož si to zadavatel nepřál…
No,ale možná bych Vám mohla naznačit. Tak třeba zítra... .)





pondělí 26. listopadu 2012

Michaela/Re:Form/středa

Všichni studenti jsou takoví pilní kuchtíci!
To já tedy bohužel nebyla.
Zato jsem si hrála s plynovou troubou. Na pekařku.
Moc se jí to nelíbilo. Kvílela.
Viděla jsem tu hru dosti černě. A to doslova.
Moje nová kamarádka Mora z bytu na Míráku proměnila obsah formy v kámen, čedičové těžítko, ze kterého by vám bylo do pláče. S cílem udělat klukům radost perníkem jsem se nevzdala a o přátelství ji požádala ještě jednou. Potvrdila!
Pověst zachráněna.

Vydávám se směr Podolí, s plánem koupit karton na Karlově náměstí, z čehož byla nakonec úplná adventura, neboť můj orientační smysl je zkrátka totální katastrofa. Stal se však zázrak, stačilo potkat hodnou babičku, projít kouzelnou bránou a vklouznout do náruče Světa papíru.
Jenže mám zpoždění. Už zase.
Černý puntík.
  •  

V kávou provoněné kanceláři se od rána pracuje na plné obrátky, skicáky se plní nápady, skládáme hlavy dohromady, prohlížíme fotky a probíráme možnosti.
Honzínovi stačí otevřít brašnu...

 ...a už to sype jedno za druhým!

Pod Sokolovnou, pod kancelářemi, téměř pod zemí sedávají Tři Sestry
Pan Vávra jim tu vyzdobil interiér. Skvěle tu vaří, samá klasika, sedíte na bednách, vzpomínáte na tělocvik, kotouly, elasťáky...
Až půjdete někdy Podolím, zastavte se, třeba tu zrovna potkáte hladové architekty.

Po pětici knedlíků se vracíme k pracovnímu stolu, startujeme utlumený mozek, probouzíme kreativitu, však víte...
...běda těm, jejichž blok dotek tužky nepozná...


A jedna malá rada na závěr...
Až si nebudete vědět rady, koukněte se na Japonce. Není lepší inspirace!



Milada/Pondělí u robustu

tak jak martin pravil, tak i učinil.

Martin//Robust//pondělí

Pracujeme s Mili. Zatím jsme údajně jako jediní dorazili první den na místo přesně včas (díky Mili, která přesně věděla, kde to je). Ondřej nám udělal prohlídku ateliérem, který sdílí spolu s projektil a potom nám představil rozpracované projekty. Dnes byl přede mnou velmi těžký úkol. Zničit jejich modely a recyklovat co možná nejvíce na model nový. Nemám srdce na ničení modelů. I ty své raději nechávám pro uklízečky v atelieru. Pak jsme začali pomalu vytvářet model terénu, který minulý týden vytvořil digitálně Samuel. Žádný tisk na plotru, ale rozdělit na 4 A3, žádný laser a žádný nový materiál, ale pěkně recyklovat starý. Jsme školou příliš zhýčkaní :-D Jelikož nám každé 3 vrstevnice vycházely na nový kus recyklovaného papíru a jehlou jsme je kopírovali a pořád se v tom ztráceli, není divu, že nám to trvalo celý den. Ale tradááá, terén je hotový a vypadá pěkně čistě, jako nový.

COLLCOLL/Ela

Deň začal. Deň skončil. Kde je deň? Deň, vrátiš sa ešte? Hej, zajtra prídem zas.

Samuel// Raketoplán// pondělí

Klára/manua/quest: PŘESVĚDČTE DAVIDA

Dnes jsme měli nelehký úkol - dodělat a dokompletovat naše práce a poznatky, a pak je přednést Davidovi. Byli jsme upozornění, že ho musíme dnes přesvědčit, že má cenu pracovat se studenty a že jsou přínosní, kdosi ho totiž v tomhle zviklal.Myslím, že jsme uspěli, i když znáte to - nikdy není dost času, vždycky musí někdo už jít teď, za chvíli nebo už před pěti minutami. Doufejme, že alespoň výstava nebude v poklusu. Za čtyři dny jsme totiž udělali poměrně hodně práce a byla by škoda se tím nepochlubit.
Za odměnu a pro odreagování jsme pak šli klukům pomoct s lavičkou. Potmě jsme šroubovali, brousili, dělali randál na celé Kyje. Sousedi chodili kolem nás, vyptávali se nebo nám dokonce půjčovali nářadí. Chvílemi jsem si připadala jak v povídce od Nezvala nebo Hrabala. Když padla úplná tma a my jsme byli už dostatečně zmrzlí a pokrytí bahnem a pilinami, sedli jsme si na tu úžasnou lavičku a odzvonili konec workshopu.