neděle 29. června 2014

Barbora // MOBA // středa 21.5. - pátek 23.5.

Středa 21.5.
Změnilo se nám složení týmu, Kuba je pryč a Marco s Petrou se k nám aktuálně přidali. Stále ještě více či méně řešíme podklady, rešerše, informace.....z návrhu jsme toho zatím moc neudělali.
Nadále pokračuji na ortofotu, nicméně po poradě se tahle verze ukazuje jako neprůchodná. Musíme najít lepší zdroj satelitních fotek......takhle pro nás nemají dostatečnou kvalitu. Začíná hledání a opětovné skládání. Dnes to bude na dlouho.
Odcházím těsně před desátou večerní.



Čtvrtek 22.5.
Po včerejším dlouhém večeru nad ortofotem dnes konečně začínám dělat něco nového.
Po poradě nad konceptem se všichni s chutí pouštíme do svého dílu práce. Bude to krásný.
O tom nikdo nepochybuje.
Ladím grafiku ortomapy: nesmí být moc jasná, nesmí být moc nejasná. Ne moc bílá, ne moc tmavá. Vody tak akorát. A aby se pěkně prolínala...
Jako obrázek.
Končíme okolo osmé.
Ale s dobrým pocitem, bude to krásný (a ještě jednou), bude to krásný.



Pátek 23.5.
Ortofoto se stále ještě průběžně ladí, tak aby odpovídalo aktuálním požadavků. Mezitím už jsme vybrousili koncept a začíná se rýsovat nějaká konkrétní podoba našeho počínání.
Začínám pracovat na novém úkolu - navrhuji vlastní grafiku stromů, které pak implementujeme do cadu. Budeme tak prezentovat naše zásahy.
Je to bájo, tohle jsme vždycky chtěla dělat.
Odcházíme chvilku po osmé, musíme se vyspat. Zítra bude dlouhá noc......a co teprve pozítří!

meeting, briefing, brainstorming



Pavel // KVP // BONUS

Jak bylo slíbeno v přízpěvku z reality IPR – KVP, tka se stalo.
V úterý byl na webu zveřejněn manuál veřejných prostranství.

článek:
http://bit.ly/1iQO2W7

Po všechn svěceních a představovačkách je
k dispozici zde:

http://www.iprpraha.cz/cs/manual-tvorby-verejnych-prostranstvi



(foto: Míša)

Pavel + Olga // iuch // Po-Pá


pondělí 16.6.


potkáváme se s Olgou na Šalďáku a nasedáme na kola směr Jablonec. "Půlhodinka bude v pohodě stačit." Možná tak doma v Polabí…
V bytové kanceláři Idy a Jakuba chytáme druhý dech a vzájemně si představujeme projekty. IuCH se rozjíždějí asi tři roky, poslední rok už na fulltime. Ukazují nám několik drobných čerstvích projektů. Paráda. S Olgou se taky pochlubíme, navzájem zhodnotíme a sedáme ke stolu.
Iuch si analyzují vnitřní rezervy města, aby se mohli vyjádřovat k připravovanému územnímu plánu. Přes den pracují, po večerech přemýšlí nad svým městem. Proto jsem se do Iuch těšil.
Jakub nám vysvětluje, jak by si představoval, že jim pomůžeme s analyzováním a nechává nás zbytek dne prohlížet si ortofotomapu, mapu, katastr a starý a nový územní plán, abysme se v Jablonci zorientovali. To je pro dnešek tak akorát.

Na rozloučenou Jakub poradil krásnou cestu z Jablonce do Libe kolem Vendelína. Vyrážíme z práce a jedem přemýšlet o městě. Vlastně pomáhat s bakalářkama. 



úterý 17.6.


Do Jablonce přes Bedřichov a Janov nejkrásnější cesta. (Bez šlapání!) Olga dorazila už dřív autobusem a pochutnává si na palačinkách od Idy. Naštěstí na mě taky jedna zbyla.

Jak na to?


S Olgou dáváme dohromady pocity ze včerejšího pročítání map, domlouváme systém a vyrážíme do terénu: Dům, dům, díra, dům, dům, dům, díra s divokim parkovištěm, dům, dům, dům, krásná díra.
Vracíme se na oběd – Idina vepřová pečeně špikovaná švestkami je úžasná.

Zaměřeno


Odpoledne začínáme vymýšlet systém na zpracování dat. Těžko sedět v iuch kanceláři a nespadnout do nějaké diskuze. Za týden s Idou a Jakubem budem znát zevrubně politicko-architektonickou situaci v Jablonci.

Dneska odcházíme o něco dřív, na NNŽ je Landscape Festival, kde musím být s teamem KVP (viz http://tydenvrealite.blogspot.co.uk/2014/06/pavel-iprkvp-posout.html -> *úterý)

Hudba od Jakuba na cestu: Arcade Fire!
https://www.youtube.com/watch?v=r75BFcH4u2k



středa 18.6.


Ráno rozumné vstávání po vernisáži, dorážím do iuch. Dneska bez Olgy. Pokračuju v systému zpracování dat a vymýšlím prezentovatelnou podobu. Bude to vypadat takhle: 


(know-how!)

Do Liberce údolím kolem Vendelína se soumrakem v zádech.



čtvrtek 19.6.


Dodiskutováváme podobu výstupů a zpracování dat, začínáme sázet a přpravovat podkladové mapy.

Na oběd se k nám dneska přidává i Vladimír z knihkupectví (http://www.serius.cz/). Posloucháme další díl vyprávění o Jablonecké archi-poli situaci.KDO ZE ZVÍDAVÝCH ČTENÁŘŮ VÍ, JAKÝ VÝZNAM MÁ PRO ROZVOJ JABLONCE CHŘÁSTAL?


pátek 20.6.



užívám si poslední jízdu do Jablonce. 

Zasedám ke stolu, Jakub odjíždí nakupovat materiál na model (kůlna pro námořníka!) a Ida se ujímá DJ'ského kabelu! Dnes posloucháme Suuns!

Suuns: Up past the nursery
https://www.youtube.com/watch?v=5TSczIVMfog



Finiš. Testujeme, diskutujeme a dotahujeme do pochopitelného stavu. Jsou to dvě stránky v InDesignu a jedna tabulka v Excelu... a přitom to zabralo týden. Analýzu, co jsme začali, budou iuch s dobrovolníky dopracovat, aby se pak mohli o výsledku bavit s městem.

Rozlučka s kanceláří a scházíme do knihkupectví si poslechnout povídání Romana Brychty o tištěné architektuře.
https://www.facebook.com/pages/PLAC/374727562629881


iuch!

sobota 28. června 2014

Vojtěch Stoklasa // ROBUST // 23.6. - 27.6.

Neděle (22.6.)

Po třídenním pobakalářském spánku vstávám (15:00). Uklízím. Mnoho věcí chybí. Vyjíždím autem ze dvora (19:00). Přijíždím do počítačové učebny (22:00 - Liberec). Oslavit bakalářku, jo to by chtělo. Jdeme na panáka (23:30).


Pondělí (23.6.)

Dobře se bavíme. Po třídenním spánku jsem trochu mimo, jsem velmi rozjařený. Platím a opouštíme Prasečinky (3:00). Jedu do Prahy. Hledám ateliér ROBUST (4:30). Nalezeno. Parkuji před ateliérem. Sklápím sedačku. Usínám. Zvoní budík (8:30). Snídaně, cigáro. Zvonek(9:00).
"Ahoj Roberte." Podáváme si ruku. Telefonát kolegovi: "Ondro, co budou dělat...". Robert se otáčí ke mě a k Zuzce: "Budete dělat hrob pro rodinu Hořelicových do zlatých hor, stejně jako ti před vámi, tady jsou fotky." Studuji fenomenologii hrobů, procházím si prvácké návrhy, tvořím první pocitové skici a pracovní ztvárnění svých představ. Jinak se nic neděje. Ticho, pohoda. Jdeme s Robertem na oběd. Komunikace vázne. Jídlo mi nechutná. Vracíme se. Chce se mi spát. Kafe došlo. Cigáro to spasí. Brouzdání po náhrobcích. Ticho. Pohoda. Přemýšlení. Robert: "Zítra ráno se na to s Ondřejem podíváme." Odcházíme (18:00). Jedu k Jindrovi do Krče, kde se ubytovávám.


Úterý (24.6.)

Zvoní budík (8:00). Snídaně, auto, zvonek (9:30). Doplnění některých skic. Konzultace. "Ale ty jsi neměl skicovat, měl jsi dělat research." "Aha." Pocítil jsem takový slabý náznak opovržení, achjo... No nic. Trochu to ještě researchnu. Nic nového jsem nezjistil. Kluci jdou na oběd. Mi zůstáváme v kanclu. Hlavou se mi honí absurdita researche bez propojenosti s vizualitou a realitou místa. Snažím se to pochopit. Dívám se na jejich portfolio. Obdivuji jejích totalitu racionalismu a říkám si, že to bych to chtěl taky umět. Snažím se své skici racionalizovat a vše do puntíku popisovat a propojovat s filozofii, pocity a funkčností.
Odcházím (18:00). Jedu k Jindrovi. Jíme. Hrajeme šachy, vyhrál jsem. Pijeme čaj, Jedeme do Prahy za kamarády na pivo (21:30). Příjemně si povídáme. Jedeme domů spát (24:00). Aha, tak nejedeme, odtáhli nám auto. Jdeme do Holešovic. Vyzvedáváme si káru a jedem přecejen domů o dvě hodiny později.

Středa (25.6.)

Zvoní budík (8:00). Spěchám, chci přijít včas na devátou. Zvoním (9:30). Sakra! Skicuji nápady co vznikli přes noc. Konzultace. Hlubokomyslná debata. Ondra mě z 90% nechápe a mluví o něčem jiném. Asi se špatně vyjadřuji. V etheru cítím Ondrovu teoretickou nejistotu. Došli mu argumenty a trochu naštvaně řekl, že se mu to prostě nelíbí. Konečně emoce! Nelíbilo se mu to a snažil se racionalizovat, čímž popíral racionalitu samu, neboť emoce předešle racionální soud. Racionální uvažování je tady zabarvenou touhou. Forma, předchází funkci.
Dohodli jsme se na jedné variantě, té nejemotivnější, kterou jsem tvořil iracionálně, pouze jsem to neřekl. Rozpracovávám jí.


Jedeme na Vítkov, kluci tam navrhovali expozici hudby. Tramvaj, metro, déšť, stoupání na Vítkov, vítr! Jak z Řecké báje. Monumentální socha, ještě monumentálnější památník. Cítím pokoru a kulturní hrdost. Vstupujeme dovnitř. Ondřej nás provází. Má nesmírnou radost z jejich expozice, přenáší ji na mě a panuje radostná atmosféra. Expozice je založená na konceptu oscilační křivky hudebního záznamu, což mě nepřesvědčuje, ale zároveň mi je to i jedno. Fascinují mě různé nápady v podobě vitrín a průhledů, v tom se kluci vážně vyznamenali. Vizualita provedení mě však irituje a připadám si jak v prodejně oblečení značky Bushman. Dále si myslím, že předprostor Gotwaldovi hrobky, by si zasloužil jiné hmotové, funkční i emoční řešení a cítím také konflikt s pocity, jež panovali u příchodu na vrchol Vítkova. Dále mě zarazilo, jak Ondřej tvrdě a neskrývavě kritizuje suterénní expozici konkurenčního ateliéru. Totalita racionalismu. Jdeme na střechu, do hlavního sálu v 2.NP a zakončujeme výlet kavárnou, kde panuje ta nejpřátelštější atmosféra z celého týdne. Bylo nám všem fajn.

Vracíme se do kanclu (16:00). Cítím vnitřní neklid, chvění, obavu, trochu úskos. Snažím se ještě něco vymyslet, nejde to. Odcházím (18:00). Jedu k Jindrovi. Jíme, kouříme trávu a pijeme víno. Chvění zmizelo. Jdu spát (23:00).

Čtvrtek (26.6.)

Zvoní budík (7:00). Teď to stihnu! Pohoda, snídaně, cigáro. Úzkost je tu zas a mnohem intenzivněji. Zvoním na ROBUST (9:40). Doprdele! Čtyři roky jsem nemusel být nikde včas. Klukům to nevadí nebo alespoň mlčí. Dělám výkresy píšu esej. Konzultujeme. Nevěří mému návrhu. Ondřej vede dlouhosáhlý monolog o debilitě mého přístupu. Jsem rezervovaný. Ztrácím veškeré touhy, jež absurdní totalitou racionality stejně zhmotnit nejdou, jak ukázala návštěva Vítkova a moje zkušenost z předešlých dní. Věci, jež totalitní racionalismus produkuje jsou odosobněné. Je to muž s hlavou vzhůru. Nikdo k němu nic necítí, neboť on tu není s námi, je nad námi. Nechci dělat takovéto věci. Toužím po lásce a radosti a k tomu patří i nedokonalost a zpochybnitelnost. Dokonalost mého přístupu touženosti je ukryta v touze nezpochybňovat, nikoli v nezpochybnitelnosti. Analogii můžeme spatřovat na manželském páru. Mají se rádi a snaží se přehlížet své nedokonalosti právě pro svou lásku. Muže, jež je nad námi, nelze milovat, lze ho pouze tolerovat, neboť jej racionálně potřebujeme.
Jsem v depresi z našich názorových neshod. Jdu se podívat na Diplomanty AVU 2014.

Pátek (27.6.)

Stále jsem na téže akci. Cítím se dobře. Hraje tu skvělá hudba. Poznávám fajn lidi. Rozhodl jsem se zcela rezignovat na přístup ROBUSTU. Bože! Taková úleva! Okamžitě se mi začínají v hlavě rodit další a další nápady a asociace, podobně jako první den. S křížkem po funuse, řekl bych. Zítra odevzdáváme. Jedu k Jindrovi spát (4:00).
Zvoní budík (8:30). Seru na to. Stejně přijdu pozdě. Snídaně cestou. Cigáro před ateliérem. Zvoním na zvonek (9:30). Je jedno v kolik vstanu. Začínám skicovat, psát esej, renderovat a photoshopit. Nestihnu to. Klukům se to stejně nebude líbit. Dělám hrob tak, abych jej měl rád alespoň já. Daří se mi to. Robert musí odjet. Konzultujeme dřív (11:00). Samozřejmě se jim to nelíbí. Není to dokončené a cítím taky trochu ješitnost. Dělá mi to radost. Ti kluci nejsou zas až tak racionální, jenom se tak tváří. Měl jsem to vidět dřív. Navrhování mě teď skutečně baví. Zapracovávám připomínky kluků, jsou na mě nasraní a netaktně střílí své připomínky bez okolků. Konečně to začalo fungovat. Nyní rozumím každé jejich připomínce. Trochu pozdě. Měl jsem je naštvat dřív a taky ignorovat jejich pracovní postup.
Ondřej chce abychom odevzdali a odešli (16:00). Návrh jsem nestihl patřičně odprezentovat. Doma dodělám vizualizace a Esej. Taky musím napsat do týdnu v realitě.

pátek 27. června 2014

Zuzka Brunnerová // ROBUST // 26.-27.6. (čtvrtek, pátek)

ČTVRTEK

Projevil se nedostatek spánku, takže mám celý den trošku rozmázlý, i tak si to ale užívám. Hrob, hrob, hrobeček, jedeme první náznaky vizošek, diskuze se prodlužují a zostřují. Nic nedostanem zadarmo. K večeru přicházejí klienti a pro změnu se vášnivě diskutuje s nima. Dodělávám pár variant a nenápadně se odplazím domů prospat.

PÁTEK

Spánek se nějak protáhl a budík nezazvonil, takže přicházím pozdě. Nestihnu se ani rozkoukat a nasnídat a už mám konzultovat - Robert po obědě odchází, tak chce naše věci ještě vidět. Debata je ještě vyostřenější než včera, argumenty lítají přes celou místnost, Ondřejovi zazvoní telefon, když je v půli věty, po konci telefonátu ale větu bez potíží dokončuje a vyjednávání pokračuje. Ani jedna strana není ochotná zamávat bílou vlajkou, takže situaci vyřeší Robert, který odchází a loučí se s námi. Máme odpoledne na dodělání, deadline je v 5 odpoledne. Konečně jednou stíhám včas, vybírám finální variantu a jdu si zaprokrastinovat na fejsbůk. Redakce Ery hledá architekty, kteří se někdy zabývali hrobem či pomníkem - a heléééé! Předávám informaci i finální data Ondrovi a pomalu se balím. Realita skončila
Buď týden v realitě nebyl v realitě, nebo je realita nějaká podezřele růžová. Užila jsem si výbornejch pět dní a musím poděkovat Jitce za to, že to celé vymyslela a spunktovala, a hlavně klukům z Robustu, protože to u nich bylo skvělý, úžasný, báječný a boží! Dík!!

Dominika Taklová // Poslední Vltavská

Dnešní den se veze pomalým tempem. Výkonnost pod bodem mrazu. Lenivý páteční den. Pár oprav a zálohy všeho, naskenovat skici a odevzdat práci. Po celém týdnu, mám vykreslenou ruku a rovná čára už působí zase poměrně rovně :D

Dominika Taklová // Vltava, čtvrtek - v komoře je myš

Největší zážitek tohoto týdne aneb v komoře je myš.

Zasedání komory českých architektů na téma architektura a politika... Zúčastnili se předatvitelé nejrůznějších, nám dobře známých obcí, jak např.: Semily, Vodňany, České Budějovice. Bohužel k mému překvapení se toho zasedání zúčastnilo více politiků než-li architektů... Debatovalo se hlavně o veřejných soutěžích a jijich dopadu a také o špatných projektech, které do soutěží přicházejí v podivné kvalitě z nejrůznějších stran :)

čtvrtek 26. června 2014

středa 25. června 2014

Zuzka Brunnerová // ROBUST // 23.-25.6. (pondělí - středa)

PONDĚLÍ

Po Praze to nejede a tak plánovaných rezervních deset minut určených k sehnání papírových kapesníků (alergie na pyl je fujtajbl) strávím v buse a ke dveřím Robustů přicházím za tři minuty devět. Zvoním, nikdo neotvírá, nic se neděje, tak se začnu rozhlížet, kde že by se daly ty kapesníky pořídit, ale mám smůlu. Přichází Robert s kolem a pouští mě dovnitř. Následuje obhlídka ateliéru, nakouknu i nahoru k Projektilu (těch tam sedí děsně moc a stejně se pak ukáže, že tam byla jen půlka z nich). Zvoní Vojta, ten má smůlu, protože přišel pozdě a já mu zasedla lepčí místo a židli. Jde se něco dělat.
Dostáváme za úkol to samé, co parta týden před námi – hrob Zlatokopa Henryho. Dělám si research a zjišťuju, že Henry byl docela týpek. Nejradši pil červené se sodovkou, vyráběl zabijácké pití jménem jantarovice (dle informací z neověřených zdrojů tento nápoj oplýval úžasnými 96 procenty) a Václavu Klausovi ještě coby premiérovi při jeho návštěvě ve Zlatých Horách suše sdělil:„Zlatá rybičko, ty mě sereš.“ Správnej chlap.
Dopoledne utíká rychle, zjišťujeme, že máme společné známé architekty, do toho slyšíme seshora jásat Romana Brychtu z Projektilu, který objevil funkci měkkého enteru a je tím naprosto fascinován. Po obědě si chcem udělat kafe, ale máme smůlu, došlo.
Odpoledne se nějak vleče, jediné vyrušení přichází ve chvíli, kdy klukům přišel dopis ohledně soutěže na lávku přes Labe v Hradci Králové. Výherce měl kamaráda statika v porotě, první místo mu bylo odebráno, on si stěžuje, stížnost byla zamítnuta, pravděpodobně si půjde stěžovat znova. Zazní solidní množství sprostých slov a pokračujeme v práci.
K večeru už nevím, co mám researchovat, ale zítra ráno to prý proberem, tak to balíme a jdem dom. 

Patton tě vidí! aneb při přemejšlení často koukám z okna





















ÚTERÝ

Přicházím s desetiminutovým předstihem (dneska to jelo), Vojta nikde, místo něj ale doráží Ondřej, který včera odpočíval po návratu z plachetního závodu. Kancl ožívá, už zvoní i telefony a píšou se maily (včerejšek byl v tomhle ohledu velmi klidný). Před obědem konzultujem, hrob i samotné zadání dostávají o něco konkrétnější podobu a já se místo na Henryho začínám soustředit na Jeseníky. V rámci researche si znova čtu či spíše procházím Aloise Nebela a nasávám atmosféru vlčích hor.
Zásadní zpráva – kafe už je! Dáváme espresso na dvorečku a pak zpátky ke strojům. Od kluků dostáváme cenné rady typu „nikdy nedělejte veřejné soutěže“, zvoní telefony, padne ještě více sprostých slov než včera. Přece jen je nás tu víc. Sem tam se tu mihnou Projektiláci, venku svítí sluníčko, pracovní tempo je takakorátní, je tu prostě příjemně. Takhle by ta práce klidně mohla vypadat. Domů jdu pěšky a dávám si cvičný výšlap na Petřín. V tu chvíli netuším, jak se mi trénink bude hodit..

STŘEDA 

Je hnusně. Nám to ale nevadí a den začínáme další konzultací. Hroby zas vypadjí jinak a pořád líp – teda aspoň v to doufám. Dostává se k nám zpráva, že máme přispívat na blog a neflákat to, příspěvek si ale schováváme na večer. Jde se totiž na Vítkov.
Cestou kluci vyzvídají, jak to teďka vypadá v Liberci. Při výstupu z metra ale hovor umlká, protože a) na Florenci to hrozitánsky smrdí a bojíme se dejchat, b) přichází bouřka, takže Vítkov spíš vybíháme než vycházíme - včerejší trénink se zhodnocuje. Aspoň to má atmosféru. A taky jsme použili nezkolaudované schodiště!

Nahoře v památníku si prohlídnem výstavu, kterou Robusti navrhovali – nejvíc mě baví Zdeněk Nejedlý s traktoristickejma sluchátkama. 

na co jako čumíš, vole?


Robert bere do ruky kytaru, ale nakonec se koncert nekoná, jdeme to tam koumat dále. Prohlížíme si vykachlíkovanou místnost, kde mumifikovali Gottwalda, díru ve stropě, kterou ho posílali nahoru k funkcionářům a pionýrům, pak taky sál vysoký skoro až do nebe a nakonec koukáme ze střechy na celou Prahu. Déšť nám nevadí, je totiž na co se dívat.

Žižkovi na zadek čumím přece!

Na závěr dáváme kafe u terasy. Capuccino maj dobrý, řešíme žižkovskej vysílač, čas příjemně ubíhá. Takhle by to kliďánko mohlo bejt každej den. Bohužel, hrob volá, tak se stavujeme ještě načerpat další inspiraci u hrobu neznámého vojína (Henryho náhrobek rozhodně musí disponovat obřím pozlaceným věncem!) a jedeme zpátky na Smíchov. Tady ještě chvíli přemejšlíme nad náhrobkem a pak jdu konečně teda něco napsat. Pokračování.. snad zítra. 

Dan Hakulín // HAMR // 23.-24.6. Pondělí-Úterý

Pondělí

Už když jsem se blížil k místu kde stál artefakt mi bylo jasné že jsem to našel, podél cesty lidi ve spacácích, kelímky od piva a opodál skupinka probuzených studentů co artefakt stavěla. Včerejší otvíračka artefaktu se na nich poměrně viditelně podepsala. Tak fajn, asi jsem tady brzo. Několik probuzených se jelo projet na plachetnici a na mně zůstalo postávání a vyčkávání objevení se Tomáše Kosnara se kterým jsem Týden v Realitě domlouval. Zvláštní pocit, jako přijít na festival jen proto abych ho uklidil...Ale další dny budem něco stavět v DOXu před HAMRovskou výstavou. Aspoň na to nebudu sám, některý studenti z workshopu tady zůstanou. Jinak bych pondělí asi shrnul jako den kdy se přesouvaly věci ze stavby jedné věci z klacků na druhý místo, nic extra zábavnýho nebo zajímavýho ale budiž aspoň jsem asi poznal lidi a tak.






Úterý

Na střeše DOXu stavíme něco o čem Martin Rajniš tvrdí že to není umění ale pokus. Rozhlednu do Prahy 14 chce stavět z podobných klacků a tohle je test toho, jestli když se to postaví na zemi jestli to bude držet když se to postaví na jednu stranu jako půlka nohy rozhledny viz náhled. No každopádně se to jmenuje sloní záda a je to v podstatě nakloňená dvojitě zakřivená plocha z klacků s kovovejma spojkama. Práce pomalu jde, v poledne nejsme v polovině ani určitě. Jsem zvědavej v kolik budem končit, snad ne úplně v noci. Současně podmínky kombinujou zimu ve stínu a hrozný vedro na slunci.
Kočíme v devět večer a v poslední půlhodině uděláme práce jako za předchozí 2 hodiny, nebo mi to tak aspoň připadá, vidina konce spojená s časovým limitem nikdy nezklame. No pro mě nejvýraznějším efektem je efektně spálený nos a taky krk a ruce. Krása. Jo a zítra pokračujem, nestihlo se to.
Chvíle zmatení přináší abnormální koncentrace martinů s terez. Ale když něco potřebujete tak jsou to v podstatě magický jména zaručující řešení či podání čehokoliv. Super poznatek, hodí se, škoda že je tak špatně aplikovatelnej jinde a jindy.
Ale ARCHWERK ve zbytku DOXu instaluje velký dřevěný modely HAMR staveb, to vypadá dost dobře, těším se na vernisáž ve čtvrtek.


Fotky jsou v mizerný kvalitě, za to se omlouvám a vymlouvám se na provizornost podmínek a tak. Chápete ne?

úterý 24. června 2014

Dominika Taklová // úterý ve Vltavě

Nejtěžší rozhodnutí dne? Kam půjdeme na oběd :D Něco jsem se naučila - seznam hospod a restaurací na Letné, kam nechodit :D :D :D Ale aby se neřeklo, přecijen i pracujeme :)

pondělí 23. června 2014

Dominika Taklová // Ateliér Vltava

Procházím pod nápisem POPCORN a vcházím do vnitobloku. Po točitých schodech o patro výše ... všude samý papír. Jsem tu určitě dobře...

Na cestě z Auto*Matu a z návštěvy Žižkovského nádraží.
...

Barbora // MOBA // úterý 20.5.

Dnes začínáme nový projekt, soutěž pro Vodňany.
Po dopoledních zmatcích a seznámení s novými stážisty - skupinou Španělů a Francouzskou - pracujícími na jiném projektu se kolem poledne scházíme k debatě v přilehlé konferenčce.

Tým tvoří:
1.) Elena - italská zahradní architektka na Leonardu
2.) Marco - hotový architekt z Itálie, taky na Leonardu
3.) Petra - studentka magistra na ČVUTu
4.) Jakub - kolega z Liberce, v MOBĚ je dva dny v týdnu
5.) Katka - krajinná a zahradní architektka studující v Lednici přizvaná speciálně pro tuto příležitost
6.) Yvette - A.K.A. srdce projektu
7.) Igor - A.K.A. mozek projektu
8.) moje maličkost - nůzný student

Rozdávají se úkoly, Elena s Katkou už začaly s rešeršemi historie a backgroundu, našly reference. Jakub detailně prozkoumal soutěžní dokumentaci a podklady, Petra je ve škole a připojí se k nám později, Marco také. Rozebíráme první vize, vlastně spíš budoucí prezentaci, naše možnosti, časový plán... Budu dělat na grafice - gigantické ortofoto mapě přes požadované dvě A1 pro budoucí plachtu, kam budeme zakreslovat náš návrh.

To mám do večera o zábavu postaráno.

Odcházím okolo šesté, Elena s Marcem mi ještě ochotně pózují pro závěrečný snímek z dnešního dne.



Z ortofota mám tak třetinu a den v háji. Achjo.

Ještě že je tu pořád tak vlídno...


Michaela // Kancelář veřejného prostoru // 17.6. úterý



Otevíračka výstavy 18:00. Vpuštění veřejnosti 17:00.
Ranní zmatky.
Místo přímé trasy na nádraží, oklikou přes KVP – Eva mi předává vrtačku. Musí ještě něco zařídít, já jedu napřed – smontovat stoličky.
Nenávidím MHD. O to to bylo zábavnější. S batohem, vrtačko-kufrem a snídaní plápolající na zápěstí se prodírám těly, které ne a ne se hnout o dva metry vedle, abychom se u těch dveří tramvaje třeba tolik netulili s ostatními. Ne. Nevidím. Neslyším. Šílím.
Klasické odevzdávky.
Z tramvaje vyskakuji samou radostí, vrtání je moje nové hobby. 

Raz dva tři a osm, stoličky hotovo! už je tu Eva, kde máme rukavičky?
A můžeme věšet. Na pomoc nám přijíždí Katka a Martin z kanceláře, jinak bychom to opravdu nestihli. Přikládáme plachtu k desce. Skvělé! Nejsou ořezané! Ani trochu. Měříme, řežeme, sponkovačka plive náboje jeden za druhým. Máme hlad.
Jsou dvě odpoledne a půlka ještě zdaleka nevisí.
Spěcháme, precizní oko se začíná dobrovolně přivírat, na hrdinství není čas.
Máme strašlivý hlad.
Už tu chodí novináři. Rychle poklidit, zamést, z čeho jsem tak děsně unavená?


Ale jak už to bývá – vždycky se to stihne. Mouchy přehlížíme, stačilo se převléknout a opět z nás jsou lidi. Za chvíli se zahajuje celý festival, máme radost z hotové práce. Líbí se nám to. Krásný to pocit!
U Číňanů naproti NNŽ lovíme něco k snědku,na perónu se s pivem v ruce vrháme do lehátek. Byl letní večer...

Landscape festival bude na Žižkově po tři měsíce. Běžte se tam podívat. Je to skvělý. Posedět si na vagonu, užít si tu dlouhou linku a obdivovat se nákladovým věžím, to chce každý architekt.
A vezměte s sebou třeba babičku, bude jí to taky bavit. KVP má srozumitelné sdělení, po kterém se Vám možná přestane Praha líbit, stojí to však zato.

Na závěr malá pozvánka – aneb nenechte si ujít, jsou hrozně fajn.

Díky, že jsem se zase mohla motat okolo víru dění. Užívám si to.

Michaela // Kancelář veřejného prostoru // 16.6. pondělí



Začátek týdne bývá často dosti krizový. Skončí Vám víkend, vše, co se nestihlo udělat do neděle naskakuje na čistý list s nadpisem pondělí.

Eva začíná být trochu nervózní, aby se všechno včas stihlo. Na pomoc nám přicházejí Mertovi hoši, mladíci, jimž dvě holky říkají, co mají dělat. Paráda.

Pracovní náčinní se v naší „hale“ střídají jako na běžícím pásu, tu je třeba přikotvit paravan, tu zaříznout čouhající matku.

Detaily dělají celek, že...

Vzhledem k nedostatku času začínáme improvizovat a ulevovat seznamu úkolů se slovy „toho si nikdo nevšimne“.

Kde jsou ty zatracené plachty?



Už jede Eliška. V autě má pár plachet. Respektive 4/20. Aspoň něco.

Vybalujeme je s co největší opatrností, ač bílá bezvadná je, každé smítko vidět na ní je.
víc hlav, víc ví

A je tu první milé překvapení! Jsou ořízlé zcela jinak, než se počítalo. Vlastně mě to ani nepřekvapuje. Co by to bylo za odevzdávky, kdyby se něco nepokazilo...

Dobrá tedy, nějak si s tím poradíme. Zbytek plachet bude zítra. V úterý. Do tří hodin musíme mít hotovo, přijedou radní a novináři, už to chtějí vidět. Trošku se mi rozbušilo srdce.

NNŽ opouštíme pozdě večer, utahaní jako koťata. Ještě ale musíme do švédského paláce nábytku, za paravanem budou brožury a u nich – stolička.

Padám za vlast. Únavou.