úterý 23. září 2014

Marie Č. // ORA // 2 + 6 dní ve Znojmě


 

 

pátek 12.9.

Páteční odpoledne přijíždím do Znojma. Zpožděný autobus musel zastavit jinde, než jsem měla nastudováno z mapy, a tak jsem na cestě na Roosveltovu trochu zmatená. Ve Znojmě je zrovna historické vinobraní celé dění ve městě s ním souvisí nebo se mu pořizuje - i linkové autobusy.
V ateliéru je plno. Kromě Báry, Jeníka a Jendy jsou tu ještě architekt Martina a ekonom Josef, se kterýma zanedlouho vycházím do centra podívat se na tu slávu. Přesně jak varoval Jeník do meilu - ukrutně turistů a hektolitry burčáku. Večer se k nám přidávají i Jeník s Bárou a Jenda.

Nejdražší sklenička vína, skvělá jehněčí klobáska a Bratři Orffové...
Vracíme se domů - o patro výš nad ateliér. Mám svůj pokojíček s růžovejma peřinama a paní nad dveřma.





sobota 13.9.

Sedíme u nakročeného stolu pod zdobeným stropem, dopoledne máme hned 2 schůzky s klienty. Všichni Pražáci, které láká jih Moravy, jedni si dokonce koupili pozemek s velkým vinohradem a malým šumperáčkem - budou dělat víno, prej...
Kluci /návštěva/ odjíždějí, ale zapomněli u dveří lahev s burčákem - jaká škoda.
Naopak přijíždí další návštěva - Barunčin spolužák ze školy Kuba.
Pijeme burčák s novou návštěvou.
Večer zase do města, tentokrát všichni. 5 lidí na 3 vstupenky, dobrý ne?
Stíháme půlku poslední písně Monkey business a pak celé Čankišou, během kterých začíná pršet a pršet nepřestává. Běžíme domů, ale po cestě děláme ještě přestávku v jednom mázhausu a do druhého lezeme jen proto, že se v něm dá vlézt do podzemí a černé kuchyně, docela zážitek...




neděle/j/ 14.9.

V neděli se nedělá... Ale nebylo to úmyslně! Než jsme se stihli nasnídat, je skoro poledne. Přijíždí další hosté - další všupáci Pavel a Terka. A nakonec ani ten oběd nestíháme...všichni někam spěchají. Místo něj je přislíbená večeře. Jedeme s Bárou do Podyjí na pouť, poznávám první půlku jejího příbuzenstva, včetně sourozenců babičky Marie.
Pozdní oběd je výbornej! Baruška je nejen šikovná architektka, ale i kuchařka - máme výborné rizoto s houbama.
Burčák už nemůžu ani cejtit, naštěstí mám rýmu...




pondělí  15.9.  první pracovní den

První úkol zní - nainstaluj si Rhino. A tak frčím na 90ti denní verzi. Jako seznámení organizuju stafáž, trochu nuda, ale Jeník už mi připravuje podklady na druhý den. Na oběd jedeme na kolech Na věčnost, kde dělají skvělý vegetariánský jídla. Koriandrový pesto je fakt něco!
Odpoledne trochu té manuální práce - opalujeme a brousíme dveře budoucí kanceláře ve sklepě.
Večer vaří Honza u sebe doma - mňam.




úterý 16.9.

Bára odjíždí do Prahy na svoji úplně poslední zkoušku. Vymýšlím jednu z variant pro klienty s vinohradem, ale domodelovat to musel Jenda...
Večer jdeme zalozit na stěnu, stěničku... Pak se seznámuju s dalším klientem se skvělým jménem a sýrárnou a s pár dalšími Znojemáky v hospodě u Max Williama...to bylo fajn. Během večera přichází zpráva od Báry - zítra se jde na vinobraní!




středa 17.9.

Ráno oblékám pracovní oblečení a pohorky - jede se na vinohrad. Seznamuji se dědečkem, strejdou a bratranci... a jde se na to. Musí se sklízet co nejdřív, hodně pršelo a víno by co nevidět začalo pořádně plesnivět. Sbíráme jenom "Mullerku", která to ale je pozná bezpečně jen dědeček s babičkou, protože hlavy jsou namíchané. Jeník se snaží porozumět odlišování vína, ale většina ostatních si na tento kunst moc nevěří...
Víno se dováží do sklípku a odděluje se třapina od dužniny.
Rmut, hmota, co z toho vznikne, se ještě musí přecedit, máme skvělý sladký moštík. Ochutnáváme a zbytek už se přečerpává do velkého kanystru...
Ale to už se přesouváme do další místnosti sklípku - ke krbu, klobáskám a domácímu kečupu.




čtvrtek 18.9.

Ráno se opět všichni potkáváme v kanceláři. Pozdravíme africký šneky, najdeme toho, který utekl, za ledničkou a můžem se dát do práce...
Tentokrát mám navrhovat interier domku, který vypadá jako hříbek, do Mikulova pod zámek. Dispozice s konkrétním nábytkem na míru. Modeluju postel a trámové stropy...
Naštěstí vedle mě sedí Jenda a dává mi krátké lekce tutoriálu...díky!




pátek 19.9.

Už jsme bez Jendy. V kanceláři je to jako na den otevřených dveří....samá návštěva, samá schůzka. Na oběd zase na kolech. Zjišťuju, že i v sukni se dá jezdit na horákovi... Po obědě připravujeme na další den - dispozice, fasády...pojede se do Mikulova, do hříbku.
Odpoledne přijíždí ovčák Vořech s půlkou jehněte...
A chudák dělník - pán, co pracoval na zahradě málem dostal sklem, co letělo z verandy v horním patře, a ještě jsme ho omylem zamkli na dvoře.




sobota 20.9.

V sobotu ráno se jedu projet na kole do Kauflandu. Má až od 7mi a tak se projíždím blízkou uličkou s novostavbama, zpátky to beru kolem zahrádkářské kolonie, abych si spravila chuť. Nakoupím na snídani a honem zpátky... Jen mi nedošlo, že vařit na jedné plotýnce bude tak na dlouho. A tak vyjíždíme do Mikulova se zpožděním. Bára jede jak drak.
Konečně vidím domek, který jsem zatím vídala jen půdorysů a řezů. Zepředu nic moc, ale zezadu...hříbek, fakt! Má novou střechu, už do něj neprší. Ale chvilku pršelo...
Je zajímavé stát na prahu pokoje, který má místo podlahy jen trámy, ze stropu leze rákos, a představovat si ten útulný pokoj nejkrásnějšího penzionu v Mikulově...
Díky promáčeným stěnám lehce seškrabujem třísetleté nánosy omítek a odkrýváme malbu. Po cestě zpátky zastavujem kde jinde než u Modráku!
Vracíme se zpátky, pokračujeme v nesnězené snídani a pak do sklepa brousit...

Večer nasedám do auta a jedu domů...se skvělou náladou, pár lahvema vína a jablíčky od paní Zmekové.







Po týdnu mám pocit, že znám celý Znojmo. Hlavu plnou zážitků, počítač super stafáže a několik nových přátel. Bylo to moc fajn. Celé OŘE děkuju a těším se na další shledání....možná ve Znojmě, možná v Liberci.
Ahoj M.


pátek 5. září 2014

Klára M. // Petr Stolín ARCHITEKT // 4.9. - Sousedi a pivo

Jsme odhodláni odložit všechno ostatní a plnými silami se vrhnout na Galerii. Ráno uděláme u kávičky harmonogram, dáme si meloun a odpřisáhneme plán dodržet. No...

Ála s Petrem odjedou a já v kanceláři osiřím a mám za úkol vymýšlet poznámky k autorské zprávě. Najednou někdo klepe. Postaršímu pánovi s kýblem blum trochu pohasne obličej, když vidí mě, a hned se ptá, kde že je prý Kočka, paní domácí. Vysvětluju, že by se za chvíli měla vrátit, ale pán pospíchá, a tak se spokojí se mnou. Předá mi kýbl i nezbytné instrukce o konzumaci a zavařování, ujistí mě, že v pátek budou švestky a zmizí. Jsem ohromená nadšením a vstřícností Áliných a Petrových sousedů.

Po práci legraci a tak večer vyrazíme na pivo. V místní hospodě U Piráta jsou Stolínovci už za profláknuté štamgasty. Jdeme si sednout ven na pivo a pozorujeme trénující fotbalový tým FK Ruprechtice. Kdyby Hrabal napsal Okresní přebor, zcela určitě by se to odehrávalo v Ruprechticích. Nejsme tak daleko od centra Liberce, ale ta vesnická milá atmosféra je tu dokonalá.

Když přicházím domů, slibuju si, že zítra už pojedu na kole.

Klára M. // Pter Stolín ARCHITEKT // 3.9. - Maminka, paní učitelka a Petr mají vždycky pravdu.

Petr měl pravdu. Je hezky. Svítí sluníčko a je relativně teplo. Úplně mě nemrzí, že mám na sobě tlustý svetr, ale je krásně. Zasněně koukám průhledem skrz oba domečky na vysluněný les a pozoruju průsvitné ztrácející se rohy Zen domků.

Petr je ráno na kontrolním dni ve Vratislavicích a tak jsme s Álou na chvíli slaměné vdovy. Bere mě na prohlídku vedlejšího, černého domku a vypráví mi o promítání, co už se tam odehrálo. Potom si sedneme na šutr za domkem, užíváme si sluníčka, čekáme na Petra a cpeme se švestkami od souseda.

Dneska tu pořád někdo je. Asi máme den otevřených dveří, protože sem pořád někdo jezdí. Všichni jsou ale hrozně příjemní, myslím, že na ně působí strom a navíc se těší na svoje kafe.

Uvědomila jsem si, že jsem se původně prezentovala schopností vařit ve velmi spartanských podmínkách nabytou v Portugalsku. A tady se zatím nechávám jen krmit. Pošleme Petra pro jogurt a já začnu ze švestek koláč. Je to strašně jednoduchý recept, ale stejně mám děsný strach, že se něco nepovede, nebude to chutnat a já budu za blbce.
No nebyla jsem, a protože tady bylo dneska tak rušno, přežili jsme dneska jen na koláči. A víně, které jsme dostali od Hynka, aby se nám ty pozvánky na festival líp vymýšlely. Pomohlo to.

Klára M. // Petr Stolín ARCHITEKT // 2.9. - Pozdě, ale přece

Přijíždím do atelieru pozdě, nějak jsem ráno nezvládla systém zastávek a autobusů. Nikomu to ale nevadí, dostávám i svůj příděl ranní kávy.

Liberecké počasí se nezměnilo. Je zima jako v psírně a prší. V kanceláři je trochu kosa, ale držíme, nechceme se stěhovat vedle ke kamnům. Petr navíc slibuje, že zítra bude krásně. Moc mu to nevěříme, ale doufáme...

Na stole je galerie, ale přibyly také skleničky, pozvánky a další serepetičky k Festivalu vína. Baví mě to a navíc v reálu vidím, že když na to přijde, architekti dělají skutečně všechno. Je ale potřeba dodělat pár materiálů pro konzultaci s památkáři, Petr nám dýchá za krk, a tak rychle utíkáme od kafí a klikáme. Jen co je po konzultaci, klidná zen atmosféra je zpátky.

Atelierem - i v následujících dnech - neustále proudí lidi. Klienti, dodavatelé, kamarádi... Podezírám je, že až sem do Ruprechtic jezdí tak ochotně kvůli skvělému kafi. Taky se ho všichni dožadují už ve dveřích.

Večer jedeme do města vybírat koupelnu, barvu na podlahu, látku na taburetku a vymýšlíme knihovnický vozík. Co si člověk neudělá sám, to nemá. Pomáhám Ále s rozhodováním, Petr to nechal na nás, že je to prý holčičí práce.

Když mě vykládají v centru, navzájem si sdělujeme silné pochybnosti o tom, že tahle šedá deka na nebi se do zítra vybere...

Klára M. // Petr Stolín ARCHITEKT // 1.9. - Mlha v Trpasličí

Je sedm hodin ráno, nastupuju do autobusu plného kyselých opálených ksichtů. Je prvního září, děti školou povinné nadšeně nastupují. Prodírám se davem se svou nacpanou krosnou a mrzí mě, že na ní nemám zavěšený spacák nebo viditelně přichycenou mapu Jizerek. Jsem škodolibá...

Liberec nezklamal, je tu kosa, mlha a prší. Jeden panoramatický pohled z kavárny v Deltě, čaj na zahřátí a už sedím v autobusu do Ruprechtic. Jako cizí s obrovským batohem vzbuzuji na zastávce údiv místních dam; jedna mi radí, kudy do Trpasličí.

Už před sebou vidím kousek atelieru. Četla jsem o téhle stavbičce článek, ve skutečnosti ale vypadá domeček jinak. Je malinký, vidím rastr dřevěného laťování, umělohmotná fasáda se díky stromům a černému spodnímu nátěru barví do tmavozelena. Postavený na louce s lesem v zádech je úplně nenápadný.

Zdravím se s Petrem a Álou a protože ještě není ani deset hodin, jdeme si dát kávičku. Výbornou. Silnou. Z italského pákového stroje. Tohle nebude vůbec špatný víkend.

Když dopijeme kávu, vyřešíme konstrukci celého Zen domku a porovnáme moje portugalské zkušenosti s českou realitou, jedeme si prohlédnout bývalou Oblastní galerii a trochu u toho zmoknout.

Lenka, Tina, Martin, Klára // Sporadical // 4.- 8.8.

Původní domluvený červnový termín se přesouvá na začátek srpna, Sporadicalové nás chtějí mít všechny čtyři pohromadě. Připravili totiž speciální úlohu jen pro nás, na které máme pracovat všichni společně, jako tým.

Pondělí 4. srpna
Sraz máme v místě sídla kanceláře. Ta se pozná podle toho, že ve výloze je zavěšená kytara doplněná žlutými holinkami. A nad tím nápis UNDER CONSTRUCTION. Jednou se sem totiž dočasně přestěhovali a jsou tu v podnájmu. Kdybyste věděli o pronajímatelných prostorách vhodných pro čtyřčlenný archi tým, dejte jim vědět. „Dočasně“ tu sídlí už tři roky.
Seznamujeme se s Josefem a Veronikou, první půlkou Sporadicalu. Josef nám vysvětluje zadání, na kterém budeme po zbytek týdne pracovat. Ve zkratce: Dostavba věže kostela v Šitboři na Domažlicku. Rýsuje se tam projekt pochybných kvalit, naším úkolem je navrhnout vhodnější alternativu.
Research cibulovitých věží, podkladů mnoho není. Čas rychle plyne, jdeme se společně najíst do polívkárny (což se osvědčí i pro polední pauzy v dalších dnech).
 
Odpoledne jedeme obhlídnout stavbu v Davli, která se má za pár týdnů kolaudovat, ale moc to tak nevypadá. Spoustu věcí se mění během výstavby, a tak se realizace protahuje.
Večer zakončujeme u piva na lodi.
Fascinace estetickými kvalitami rozvodů

Úterý 5. srpna
Opět se ráno setkáváme za sklem výlohy. Ostatní architekti pracují nahoře v patře, nám tento týden patří prostor tzv. zasedačky v přízemí.
Začneme lepit model. Z čeho udělat báň, aby vypadala kovově? Plíšek ani drát v obchodě nemají, bereme aspoň stříbrný papír.
Tohle by šlo..
Středa 6.srpna
Ráno máme sraz před bývalým Federálním shromážděním, nynější budovou Národního muzea. Jdeme si prohlédnout prostory, kam se bude navrhovat výstava o závislostech. Zajímavé téma, pojaté kurátory až moc zeširoka, od každého trochu (alkohol, gambleři, drogy, sex..), takže výsledek hodně roztříštěný. Hlavní atrakcí má být pískoviště se stříkačkama, u kterého sedí Nietzche.

Kouknem se ještě na podchlazenou Věstonickou venuši a sál s krásným stropem v rekonstrukci. Paní kustodku velmi uráží, že se zajímáme o takové ruiny víc než o právě probíhající výstavu o penězích.
Dnešek je dost cestovní, čeká nás ještě prohlídka již hotové realizace: tělocvična Keplera. Betonové žaluzie před skleněnou fasádou stíní víc než by bylo potřeba, a tak je nutné uměle svítit i během dne. Co by taky člověk čekal, když výpočty oslunění se počítají pro letní dny, kdy ve škole nikdo není. Jinak je to hezká, modro-červená tělocvična. Kepleráci jsou na ni jistě hrdí.
Když už jsme tam, obejdem ještě další stavby, pak Jelením příkopem až na Kampu na oběd (pivo).
Odpoledne máme domluvenou schůzku se statikem, se kterým se bavíme o konstrukci báně.
Večer vernisáž, tam nalézáme ten správný materiál: matný tmavě šedý tahokov na náplavce!

Čtrvtek 7.srpna
Po včerejšku se těžko vstává, naštěstí tu nikomu pozdní příchody nevadí. Předposlední den, zítra má být projekt hotový, včetně finální prezentace a modelu. Martin dělá skvělý vizošky, Tina lepí model à la ABC vystřihovánka, Lenka vyrábí polystyrénové domečky do Malešic, já píšu poetický text o cibuli.
Práce v plném proudu

Pátek 8.srpna
Dnes musí být všechno hotové. Zjišťujem, že to není v našich silách. Návrh máme odsouhlasený, ale ještě není dokončená prezentace ani model. Nevadí, doděláme to přes víkend a radši si dáme rozlučkové posezení nad quichem a japonskými sladkostmi.

Díky Sporadicalu za fajn týden, za nahlédnutí pod pokličku reality. Naštěstí není tak černá, jak se někdy zdá..

PS: Zjistili jsme, že bychom velmi uvítali nějaký minikurz na téma jak vhodně ukládat soubory. Ušetřily by se tím nervy spousty lidí, rozčilujících se nad jejich neúměrnědlouhotrvajícím otevíráním..