Čtvrtek ráno, vybavená laserovým zaměřovačem a mířím sama do
Nerudovy ulice. Trochu jsem bloudila,
ale nakonec jsem našla ty správné dveře. Uvítala mě milá paní provozní, že
můžeme jít zaměřovat druhou provozovnu, ale až cca za 20minut, mezitím mi prý
udělá snídani a kafe. Kdo by se zvládnul ubránit?
Po výborné palačince s čokoládou a banánem vyrážíme na
zámecké schody a moje první zaměřování může začít. Nejdříve okno zvenčí, okno
zevnitř a pak to přišlo. Pokusit se zdokumentovat vnitřní prostory, kde půdorys
vypadal něco jako jemně pokřivený, z jedné části zaoblený kosočtverec,
který je zaklenut rádoby křížovou klenbou… pravé úhly by tu asi těžko někdo
našel..
zámecké schody a "moje" okno
S haldou papírů, schémátek, popisů a fotek se vracím za
klukama na Trafačku. Samozřejmě přišla druhá fáze zaměřování – vynesení naměřených hodnot. Stačilo mi pár minut,
abych zvládla zjistit, že propříště se musí zaměřovat ještě víc .) Kluci mě ale
uklidnovali, že pro tuhle fázi moje měření určitě stačí a že od toho tu jsem,
abych se něco naučila.
Z klikání mě po čase vysvobodí Štěpán, at skočím
nakoupit. Večer se má totiž konat kolaudační saunovačka v kopuli na střeše
a že hostům něco ukuchtíme.
Začaly přípravy, rozhodli jsme se pro zeleninový kuskus a domácí
pomazánku. Mezitím se rozehřívá sauna a
první hosté už přicházejí. Chtěla jsem ještě doklikat můj půdorys, ale kdo by
odolal saunování na střeše.. Nepamatuju
si ani polovinu jmen všech lidí, co tu byli, ale spoustu návštěvníků se shodlo,
že klukům prospělo, že tu mají „stážistku“, takhle uklizeno tu prý dlouho
nebylo.. .)
alternativní způsob drcení pepře

foto-Vítek