Dominika Taklová // Ateliér Vltava

Procházím pod nápisem POPCORN a vcházím do vnitobloku. Po točitých schodech o patro výše ... všude samý papír. Jsem tu určitě dobře...

Na cestě z Auto*Matu a z návštěvy Žižkovského nádraží.

...

Barbora // MOBA // úterý 20.5.

Dnes začínáme nový projekt, soutěž pro Vodňany.
Po dopoledních zmatcích a seznámení s novými stážisty - skupinou Španělů a Francouzskou - pracujícími na jiném projektu se kolem poledne scházíme k debatě v přilehlé konferenčce.

Tým tvoří:
1.) Elena - italská zahradní architektka na Leonardu
2.) Marco - hotový architekt z Itálie, taky na Leonardu
3.) Petra - studentka magistra na ČVUTu
4.) Jakub - kolega z Liberce, v MOBĚ je dva dny v týdnu
5.) Katka - krajinná a zahradní architektka studující v Lednici přizvaná speciálně pro tuto příležitost
6.) Yvette - A.K.A. srdce projektu
7.) Igor - A.K.A. mozek projektu
8.) moje maličkost - nůzný student

Rozdávají se úkoly, Elena s Katkou už začaly s rešeršemi historie a backgroundu, našly reference. Jakub detailně prozkoumal soutěžní dokumentaci a podklady, Petra je ve škole a připojí se k nám později, Marco také. Rozebíráme první vize, vlastně spíš budoucí prezentaci, naše možnosti, časový plán... Budu dělat na grafice - gigantické ortofoto mapě přes požadované dvě A1 pro budoucí plachtu, kam budeme zakreslovat náš návrh.

To mám do večera o zábavu postaráno.

Odcházím okolo šesté, Elena s Marcem mi ještě ochotně pózují pro závěrečný snímek z dnešního dne.

Z ortofota mám tak třetinu a den v háji. Achjo.

Ještě že je tu pořád tak vlídno...

Michaela // Kancelář veřejného prostoru // 17.6. úterý

Otevíračka výstavy 18:00. Vpuštění veřejnosti 17:00.

Ranní zmatky.

Místo přímé trasy na nádraží, oklikou přes KVP – Eva mi předává vrtačku. Musí ještě něco zařídít, já jedu napřed – smontovat stoličky.

Nenávidím MHD. O to to bylo zábavnější. S batohem, vrtačko-kufrem a snídaní plápolající na zápěstí se prodírám těly, které ne a ne se hnout o dva metry vedle, abychom se u těch dveří tramvaje třeba tolik netulili s ostatními. Ne. Nevidím. Neslyším. Šílím.

Klasické odevzdávky.

Z tramvaje vyskakuji samou radostí, vrtání je moje nové hobby. 

Raz dva tři a osm, stoličky hotovo! už je tu Eva, kde máme rukavičky?

A můžeme věšet. Na pomoc nám přijíždí Katka a Martin z kanceláře, jinak bychom to opravdu nestihli. Přikládáme plachtu k desce. Skvělé! Nejsou ořezané! Ani trochu. Měříme, řežeme, sponkovačka plive náboje jeden za druhým. Máme hlad.

Jsou dvě odpoledne a půlka ještě zdaleka nevisí.

Spěcháme, precizní oko se začíná dobrovolně přivírat, na hrdinství není čas.

Máme strašlivý hlad.

Už tu chodí novináři. Rychle poklidit, zamést, z čeho jsem tak děsně unavená?

Ale jak už to bývá – vždycky se to stihne. Mouchy přehlížíme, stačilo se převléknout a opět z nás jsou lidi. Za chvíli se zahajuje celý festival, máme radost z hotové práce. Líbí se nám to. Krásný to pocit!

U Číňanů naproti NNŽ lovíme něco k snědku,na perónu se s pivem v ruce vrháme do lehátek. Byl letní večer...

Landscape festival bude na Žižkově po tři měsíce. Běžte se tam podívat. Je to skvělý. Posedět si na vagonu, užít si tu dlouhou linku a obdivovat se nákladovým věžím, to chce každý architekt.

A vezměte s sebou třeba babičku, bude jí to taky bavit. KVP má srozumitelné sdělení, po kterém se Vám možná přestane Praha líbit, stojí to však zato.

Na závěr malá pozvánka – aneb nenechte si ujít, jsou hrozně fajn.

Díky, že jsem se zase mohla motat okolo víru dění. Užívám si to.

Michaela // Kancelář veřejného prostoru // 16.6. pondělí

Začátek týdne bývá často dosti krizový. Skončí Vám víkend, vše, co se nestihlo udělat do neděle naskakuje na čistý list s nadpisem pondělí.

Eva začíná být trochu nervózní, aby se všechno včas stihlo. Na pomoc nám přicházejí Mertovi hoši, mladíci, jimž dvě holky říkají, co mají dělat. Paráda.

Pracovní náčinní se v naší „hale“ střídají jako na běžícím pásu, tu je třeba přikotvit paravan, tu zaříznout čouhající matku.

Detaily dělají celek, že...

Vzhledem k nedostatku času začínáme improvizovat a ulevovat seznamu úkolů se slovy „toho si nikdo nevšimne“.

Kde jsou ty zatracené plachty?

Už jede Eliška. V autě má pár plachet. Respektive 4/20. Aspoň něco.

Vybalujeme je s co největší opatrností, ač bílá bezvadná je, každé smítko vidět na ní je.

víc hlav, víc ví

A je tu první milé překvapení! Jsou ořízlé zcela jinak, než se počítalo. Vlastně mě to ani nepřekvapuje. Co by to bylo za odevzdávky, kdyby se něco nepokazilo...

Dobrá tedy, nějak si s tím poradíme. Zbytek plachet bude zítra. V úterý. Do tří hodin musíme mít hotovo, přijedou radní a novináři, už to chtějí vidět. Trošku se mi rozbušilo srdce.

NNŽ opouštíme pozdě večer, utahaní jako koťata. Ještě ale musíme do švédského paláce nábytku, za paravanem budou brožury a u nich – stolička.

Padám za vlast. Únavou.

Michaela // Kancelář veřejného prostoru // 14.6. sobota

Plán na sobotu byl jasný. Natírat, natírat, natírat. Celý svět - nabílo – to by nás vábilo, ale stačilo natřít dřevotřískové panely.

Rozbalujeme s Pavlem válečky a po desáté už vysoce automatizovaným pohybem roztíráme latex všude okolo. Občas to ukápne, ale což, bílá je krásná!

kafe-kafe-kafe

Divíme se, jak rychle prostor mění tvář.

Bílá je bezva.

Mimochodem, NNŽ je úžasné místo. Bavím se tvarovou analogií sloupů, hlavic a našich obřích panelů.

Na scénu nastupují štafle a jestli se bojíte výšek, rychle na to zapomeňte.

A hurá na DrinkArt. V neděli se nepracuje, uvidíme se v pondělí!

Doufám, že už budou vytištěné plachty...

Michaela // Kancelář veřejného prostoru // 13.6. pátek

"Ty nám přijedeš pomoct s tou výstavou, jo? Tak si radši vezmi pracovní oblečení" znělo mi v telefonu, když mi ve čtvrtek volala Eva.
V pátek ráno tedy vyrážím směr Praha - Kancelář veřejného prostoru alias kávépéčko, očekávajíc pořádné dobrodružství na úřadě.

"B jako budova"

Za "do práce na kole" mají stropro prémie!

V Pragerových kostkách za Karlovým náměstím sedí samí mladí - je to jako atelier diplomantů, co horečně klikají před konzultací s vedoucím práce, po-očku sledujíc ta nejvtipnější videa na youtube (sorry, boys!). Kafe mají ale opravdu dobré a s láskou Vám ho naservírují přímo na stůl.
Právě dokončují Manuál tvorby veřejných prostranství, objemnou to publikaci plnou tipů a rozborů jak by měl, nebo spíš mohl vypadat prostor veřejný. V zahraničí zcela běžná věc, v Čechách jsou kávépéčkaři zřejmě průkopníky. Brzy bude dostupná na internetu, určitě se na ní podívejte. Je skvěle zpracovaná a snad bude mít pozitivní dopad na pražská veřejná prostranství (a nejen ta). Co je "veřejné" je také velmi ošemetné...

ahoj Marku (autor rozkošných čč kresbiček v náboru KVP)

Ještě stihnu okounět při debatě Kuby a grafika Marka o návrhu webových stránek Manuálu, ale hned nato se loučím a hurá do NNŽ.

Nákladové nádraží Žižkov - instalace KVP pro Landscape festival.
Je tu asi deset mužů (ahoj Pavle - uličník je tady taky), šéfuje jim žena.
Jmenuje se Eva.
Je skvělá.
Jestli chcete vědět něco o nářadí, montování, materiálech, jak co udělat efektivně a hezky, zavolejte jí. Eva je študovaná umělkyně, sklářka, performerka a kurátorka. Všeuměl/kyně.
 

Sprejuji spony na bílo. Spíš svoje prsty.
K čemu rukavice? Máme aceton.

Bílá spona = superchytrá věc na uchycení plachet!
(nakonec se vůbec nepoužila)

Je to obrovské.

Pavel a jeho nový parfém.

Domlouváme.

Po pár vrtech mají chlapíci smontováno, my už jen ladíme umístění panelů. Přijdou na ně pověsit veliké plachty s fotkami známých pražských prostor k zamyšlení. Ještě samozřejmě nejsou vytištěné. Myslím, že to kluci šili, když jsem u nich byla ráno.