Michaela/Re:Form/čtvrtek

Zácpa.
Auta, lidi, všechno houká..
Tramvaj jede hůř než krokem.
Proč jsem proboha nešla pěšky?
Bouračka, na místě stojíme, ani se nehneme.
Zase pozdě.

• 
  

Na Podolí jsem se přiřítila v podstatě až přímo na oběd.
Já to teda vedu.

Klikám si teď tiše v klidu, zas přicházím o iluze, ve skrytu duše však - hle! 

slunko za mraky vykukuje, blýská se na lepší časy...

anna/UNDER CONSTRUCTION ARCHITECTS/onyx

Takže!

Nevím, co se normálně dělá v jiných progresivních architektonických ateliérech, ale já jsem hned první den vybírala onyxovou stěnu jedné pompézní vily někde v daleké Polinézii. 

 V "realitě" se však z Polinézie vyklubala Police nad Metují, která teda neni vůbec daleká, ale docela blízká.. nachází se nedaleko Náchoda.  

Z onyxové stěny se vyloupla stěna, přístřešek, zeleň, vlastně cokoliv co zakryje, nebo jakkoliv pomůže zvelebit kontejnery veřejného tříděného odpadu, které se nacházejí na trase mezi Kopakabánou a již zmíněným letoviskem

(chci říct náměstím a sídlištěm).

Den druhý!

Mimo to, že jsem kontrolovala opracovanost onyxu, tak jsem si zajela na výlet k nedalekému Milínu, na obhlídku mlýna. 

(Abych vysvětlila tu onyxovou stěnu! Prý to mám zmínit, aby každý věděl, co takový partizánský architektonický oddíl, s maskáčovymi závěsy v oknech, vlastně dělá! )

Theresa // EDIT // Pondělí

Můj týden v realitě začal vlastně už předminulý čtvrtek na oslavě 2. narozenin Editu. Pro nás otroky to byl takový seznamovací večírek. Byl nám představen celý tým Ediťáků, stážišti i prostor kanceláře. Večer to byl vskutku vydařený - víno, občerstvení, kytaristka, historky ze zákulisí, DJ - končilo se až ráno v havajském baru. 

Dnešní ráno jsem tedy měla usnadněné o hledání místa svého týdenního působiště. Nervozita ze mě opadla hned při vstupu do kanceláře. U velkého stolu tu sedí na jedné straně Ediťáci a na straně druhé stážišti. Hned jsem zasedla za počítač, dostala jsem za úkol udělat research na kostely. Pustila jsem se do vyhledávání a co nevidět byl čas na oběd. Šli jsme na oblíbené jídlo Ediťáků - vietnamskou polévku Pho. Já zvolila vegetariánskou verzi, smažené nudle se zeleninou. 

Mé odpoledne se neslo v duchu hledání referencí. Všichni měli plno práce, odbíhali na schůzky, vyřizovali telefonáty, …  

Odpoledne se přeměnilo ve večer a byl čas jít domů.

daniela/ting/den první

Tak mám a sebou první den v realitě. 

Sedím v již opuštěné kanceláři a rekapituluji uplynulý den.

Navzdory všem mojim předsevzetím o brzkém vstávání, dochvilnosti a nutnosti udělat dobrý první dojem, nabírám prakticky okamžitě značné zpoždění. To vzniklo především z důvodu mého chybného rozhodnutí překonat 800m vzdálenosti mezi 2 zastávkami metra (Karlovo náměstí a I.P. Pavlova) pomocí metra a nikoliv tramvaje či chůze, jak by učinil člověk normálně uvažující. A ano! Jela jsem až na Florenc, jen abych se dostala na červenou linku. :) Následně jsem celou cestu doufala, že nejsem jediná kdo nabral takové zpoždění a vyplnilo se! Štěpán dorazil až dalším vozem metra a už společně jsme vyrazili vstříc první mojí zkušenosti. Sraz jsme měli na Chodotě, kde bylo třeba zorganizovat skupinu 15 knihovnic v akci „přesouváme jeden knižní regál se záměrem udělat lepší prostor knihovny“. No událost veliká, kdo neuvidí, neuvěří. Nakonec se úkol podařil, navzdory tomu, že jsme si dovolily nabořit léty prověřený systém posloupnosti knih a Krteček si hold bude muset vybudovat nové přátelství se sousedním regálem, který doposud neznal. Poté co byl přesun dokončen a změny stabilizovány, jsme zamířili zpět do centra metropole. Štěpán musel do rádia Wave natočit rozhovor a my jsme spolu s Claudii (druhou polovičkou Ting) a její malou dcerou Idou zamířili najít místo na oběd. Nakonec jsme se rozhodli pro Mistral Cafe, které Ting v žertu nazývají „svojí kantýnou“ (rovněž tak je caffee Ebel „jejich“ kavárna), jelikož mají kancelář prakticky za rohem.Po všech těchto událostech jsem se konečně usadili v jejich opravdu maličkaté kanceláři.Byla jsem seznámena s fungováním jejich atelieru, způsobem organizace práce, zálohování atd. a pak jsme začali řešit můj první (a možná i jediný) úkol.Tím úkolem je zpracovat analýzu stavebního rozvoje pro jedno území jehož jméno ani bližší specifikace Vám nesmím prozradit, jelikož si to zadavatel nepřál…

No,ale možná bych Vám mohla naznačit. Tak třeba zítra... .)

Michaela/Re:Form/středa

Všichni studenti jsou takoví pilní kuchtíci!
To já tedy bohužel nebyla.
Zato jsem si hrála s plynovou troubou. Na pekařku.
Moc se jí to nelíbilo. Kvílela.
Viděla jsem tu hru dosti černě. A to doslova.
Moje nová kamarádka Mora z bytu na Míráku proměnila obsah formy v kámen, čedičové těžítko, ze kterého by vám bylo do pláče. S cílem udělat klukům radost perníkem jsem se nevzdala a o přátelství ji požádala ještě jednou. Potvrdila!
Pověst zachráněna.

Vydávám se směr Podolí, s plánem koupit karton na Karlově náměstí, z čehož byla nakonec úplná adventura, neboť můj orientační smysl je zkrátka totální katastrofa. Stal se však zázrak, stačilo potkat hodnou babičku, projít kouzelnou bránou a vklouznout do náruče Světa papíru.
Jenže mám zpoždění. Už zase.
Černý puntík.

•  

V kávou provoněné kanceláři se od rána pracuje na plné obrátky, skicáky se plní nápady, skládáme hlavy dohromady, prohlížíme fotky a probíráme možnosti.
Honzínovi stačí otevřít brašnu...

 ...a už to sype jedno za druhým!

Pod Sokolovnou, pod kancelářemi, téměř pod zemí sedávají Tři Sestry. 

Pan Vávra jim tu vyzdobil interiér. Skvěle tu vaří, samá klasika, sedíte na bednách, vzpomínáte na tělocvik, kotouly, elasťáky...

Až půjdete někdy Podolím, zastavte se, třeba tu zrovna potkáte hladové architekty.

Po pětici knedlíků se vracíme k pracovnímu stolu, startujeme utlumený mozek, probouzíme kreativitu, však víte...

...běda těm, jejichž blok dotek tužky nepozná...

A jedna malá rada na závěr...
Až si nebudete vědět rady, koukněte se na Japonce. Není lepší inspirace!

Milada/Pondělí u robustu

tak jak martin pravil, tak i učinil.

Martin//Robust//pondělí

Pracujeme s Mili. Zatím jsme údajně jako jediní dorazili první den na místo přesně včas (díky Mili, která přesně věděla, kde to je). Ondřej nám udělal prohlídku ateliérem, který sdílí spolu s projektil a potom nám představil rozpracované projekty. Dnes byl přede mnou velmi těžký úkol. Zničit jejich modely a recyklovat co možná nejvíce na model nový. Nemám srdce na ničení modelů. I ty své raději nechávám pro uklízečky v atelieru. Pak jsme začali pomalu vytvářet model terénu, který minulý týden vytvořil digitálně Samuel. Žádný tisk na plotru, ale rozdělit na 4 A3, žádný laser a žádný nový materiál, ale pěkně recyklovat starý. Jsme školou příliš zhýčkaní :-D Jelikož nám každé 3 vrstevnice vycházely na nový kus recyklovaného papíru a jehlou jsme je kopírovali a pořád se v tom ztráceli, není divu, že nám to trvalo celý den. Ale tradááá, terén je hotový a vypadá pěkně čistě, jako nový.

COLLCOLL/Ela

Deň začal. Deň skončil. Kde je deň? Deň, vrátiš sa ešte? Hej, zajtra prídem zas.

Samuel// Raketoplán// pondělí

Klára/manua/quest: PŘESVĚDČTE DAVIDA

Dnes jsme měli nelehký úkol - dodělat a dokompletovat naše práce a poznatky, a pak je přednést Davidovi. Byli jsme upozornění, že ho musíme dnes přesvědčit, že má cenu pracovat se studenty a že jsou přínosní, kdosi ho totiž v tomhle zviklal.Myslím, že jsme uspěli, i když znáte to - nikdy není dost času, vždycky musí někdo už jít teď, za chvíli nebo už před pěti minutami. Doufejme, že alespoň výstava nebude v poklusu. Za čtyři dny jsme totiž udělali poměrně hodně práce a byla by škoda se tím nepochlubit.
Za odměnu a pro odreagování jsme pak šli klukům pomoct s lavičkou. Potmě jsme šroubovali, brousili, dělali randál na celé Kyje. Sousedi chodili kolem nás, vyptávali se nebo nám dokonce půjčovali nářadí. Chvílemi jsem si připadala jak v povídce od Nezvala nebo Hrabala. Když padla úplná tma a my jsme byli už dostatečně zmrzlí a pokrytí bahnem a pilinami, sedli jsme si na tu úžasnou lavičku a odzvonili konec workshopu.

Klára/manua/OKO ANTROPOLOGA aneb URBÁLNÍ MEANDR

Dnes nás navštívili Pavel Borecký s Lukášem Hanusem - kulturní antropologové. Přednáška o jejich práci, dlouhá debata o pozici antropologa a o spolupráci antropologů s architekty.
Poznatky jsme pak šli s Pavlem zkoušet do terénu.

Šlo jen o překonání ostychu někoho se zeptat. Lidi k nám byli až překvapivě vstřícní, možná proto, že svítilo slunce, možná proto, že jsme jim dávali jedinečnou možnost si stěžovat na cokoli.
Jediný problém, který jsme řešili, bylo, jak se představit. Jak vůbec ty lidi zastavit. Pokud k někomu přijdete a řeknete: "Dobrý den, měl byste chvilku?" zní mu to jako "Utíkej a nezastavuj se!". Jako studenti architektury jsme se taky nechtěli představovat, protože to může být zavádějící. Nakonec se ukázala jako nejvhodnější formule "Dobrý den, děláme průzkum na kvalitu bydlení na Černém Mostě/Hloubětíně/Lehovci. Můžeme vám položit pár otázek?" Začátek musíte říct dostatečně rychle, než ten člověk stačí zmizet.
K večeru jsme to zkoušeli už přímo v našich čtvrtích. Dnes to byla vážně new experience.

Michaela/Re:Form/úterý

Budíček po vernisáži v Kokpitu. Uf. Rychle na tramvaj, dát si skvělou kávu, co vás zaručeně dostane na nohy a můžeme vyrazit!
Slibovaný výlet je tu. Opuková tradice čeká. Všude mlha...
Směr Smilovice. Opouštíme Prahu.
Co se to děje? Najednou je vše oblé, nic na vás nevystrkuje ostrou hranu, kloužete očima ze strany na stranu. Jako kdyby voda po dlouhá staletí oplachovala zdejší kopce. Nádhera. A ta půda! Jak se krásně červená. A ty chmelnice! Máte chuť na pivo...

V mlze cítíte ještě větší mystično...
Blížíme se k bráně.

Jsme tu.

Tak.
To je ono. Bývalá stodola. Čtveřice obřích pilířů z cihel a opuky klanících se na všechny strany.
Monumenty. Škoda. Už nepůjdou využít tak jako dříve. Alespoň poslouží jako dobrá banka materiálu.

Topíme boty v bahně, obhlížíme místo a přemýšlíme, jak s ním naložit.
O kousek dál je přístřešek, kde budou ustájeni koně. Teď se tu však testují cihly, ze kterých se v létě postaví dům.

 ..hlínu dopravit..

 ..prolisovat..

 

..v cihlu proměnit!

Pak už jen nechat usušit. To musím někdy vidět naživo.

Poslední pohledy parcelou, zamávat paní sousedce a jede se dál.

Nedaleko Panenský Týnec.

Nedokončená katedrála.

Nesmírná krása se silou vesmírnou.

Nebyli jste tam? Jeďte.

 ..nebudete litovat..

Posedlí vertikalitou se zastavujeme v Peruci, u památného stromu..

..tam, kde se kníže Oldřich prvně setkal s Boženou..

A ještě hlouběji do dávných časů, kroužíme kolem menhiru, uprostřed polí, v mlze, kdesi za Prahou, ale to už pro dnešek stačí, dobrou noc.

Samuel//ROBUST//pondělí - pátek

Nejdříve bych se také rád všem omluvil za opožděný příspěvek. I když toto zpoždění vzniklo souhrou více faktorů, tak samozřejmě největší roli sehrála moje vrozená vlastnost nechávat vše na poslední chvíli...

Teď už ale konkrétně k mému týdnu v realitě, který jsem strávil v ateliéru ROBUST a byl to týden víc než zajímavý. Tak jednotlivě po dnech:

PONDĚLÍ

Do ateliéru jsem měl dorazit na 10 hodinu, ale jelikož se v Praze moc nevyznám, radši vyrážím už kolem 9. Čas navíc pak plně využívám při hledání ulice Malátovy, na které se ateliér nachází. Orientace v téhle části Prahy, kde se jednotlivé domy striktně drží pravoúhlého rastru a všechny postranní ulice tak vypadají prakticky stejně, není úplně jednoduchá... Po menším bloudění se ale přeci jen zdárně dostávám k cíli - k domovnímu vratům s nápisem ROBUST a PROJEKTIL (ROBUST totiž sdílí prostory s ateliérem PROJEKTIL). Zvoním na zvonek a vzápětí už mě vítá Ondřej v nové přístavbě ve vnitrobloku okolních domů. Následuje krátká prohlídka obou ateliéru a poté už mě Ondřej seznamuje s projektem, se kterým bych jim měl pomáhat. Jedná se o rodinný dům ve svažitém pozemku ve vesnici Senohraby, asi půl hodiny cesty z Prahy směrem na Brno. Mým prvním úkolem bylo prostudovat poměrně obsáhlou složku, která krom všemožných průzkumů obsahovala také vypracovaný projekt rodinného domu z roku 2008, se kterým však klient nebyl spokojený a proto jej zadal Ondřejovi s Robertem. Asi okolo půl jedné vyrážíme na společný oběd do restaurace v protější ulici a hnedka po obědě už vyjíždíme směr Senohraby, abychom zažili pozemek na vlastní kůži. Po menších peripetiích s klíči se nám konečně daří odemknout branku a dostáváme se na pozemek - super místo s výhledem do údolí, převýšení svahu asi 13 metrů a celý pozemek je lemovaný vzrostlými stromy... Jediným problémem je příjezdová cesta, která je řešena přes pozemek souseda, což není úplně ideální. Ještě před odjezdem se stavujeme obhlídnout rodinný dům od SPORADICALU...
Tak to by byl zhruba první den... Trochu jsem se rozepsal, takže ty další už se pokusím vzít trochu stručněji...

ÚTERÝ

Opět přicházím do ateliéru na 10 hodinu. Zhruba za půl hodiny už jsem ale zase na odchodu - jdu se s Robertem podívat na jednání ohledně připravované výstavy České a slovenské náměstí do budovy burzy od Karla Pragera. Opět se mi potvrzuje, jak moc je architektura o komunikaci...  Ondřej s Robertem a Luckou se jedou podívat na jeden z rozpracovaných projektů - zámek v Dlouhé Lhotě. Já jdu na oběd do nedaleké restaurace a potom začínám v cadu pracovat na situaci. Okolo páté přichází messenger vyzvednout vzorky kachlí, ty mu předávám a dále pokračuji v boji s autocadem... Zhruba v šest se všichni vrací z Dlouhé Lhoty a po sedmé už jsme všichni na odchodu domů.

STŘEDA

Ráno dodělávám situaci a výkres pozemku v cadu, Ondřej má jednání s paní, pro kterou rekonstruují jeden byt v Praze - probírají připravené varianty a Ondřej se ji snaží přesvědčit, že jí navrhované dodatečné změny jednotlivých variant jsou spíše než řešením slepou uličkou. Což se mu daří a nakonec vybírají finální variantu... Oběd je naplánovaný do vietnamské restaurace, která je ale bohužel plná, takže jsme nuceni vyzkoušet novou restauraci v přilehlé ulici. Odpoledne dávám dohromady požadavky klienta na jednotlivé místnosti v rodinném domě v Senohrabech a na večer přichází grafik, který spolupracuje s Robertem a Ondřejem...

ČTVRTEK

Přicházím klasicky na desátou hodinu a s Ondřejem se domlouváme na tom, že by bylo dobré vyrobit model terénu. Začínám tedy pracovat na tvorbě vrstevnic, za kterých bych pak mohl terén vymodelovat ve 3D a připravit podklady pro papírový model. Na oběd jdeme do vietnamské restaurace, dneska je tady volno a tak si můžeme v klidu vychutnat vietnamskou kuchyni. Po obědě se dále věnuji vrstevnicím a odcházím okolo  sedmé...

PÁTEK

Poslední den týdne. Dopoledne pokračuji v modelování terénu. Na oběd jdeme do restaurace, jež je zároveň galerií a údajně se tady schází všichni architekti z blízkého i dalekého okolí, což se vzápětí potvrzuje. Bavíme se hlavně o Liberci, o tom co všechno se tam změnilo od dob, kdy tam studovali Robert s Ondřejem... Po obědě dodělávám práci z rána, Robert odjíždí už okolo čtvrté, protože jede domů do Krnova, my zůstáváme asi do 7...


Celá akce TÝDEN V REALITĚ byla pro mě cennou zkušeností, za kterou bych chtěl Jitce i Robertovi s Ondřejem poděkovat. Poznal jsem, jak funguje architektura v praxi a jednoznačně jsem si potvrdil, jak důležitá je v tomhle oboru komunikace... 

veronika/manua/druhý třetí čtvrtý

druhý den na praze 14...

ranní sešlost o tom, co a jak...
trpělivé vysvětlování manua, jak k celému úkolu přistupovat a co bude náš výstup...
hodně dlouho jsem všichni koukali, jak tele na nové vrata...všichni jsem pochopili, ale slova jako...identita, identifikace, komunita, udržitelnost a realizovatelnost....stejně dostala ten správný význam až na konci wokshopu...
potom trochu o tom, co už jsme stihli o našich místech zjistit...(já a šimon jsme hloubětín...) a taky o prvních pocitech, z krátké návštěvy H. předchozí den...

do terénu...
krásný azur, idylické dopoledne, nikde žádný problém, nikde žádní lidi...hloubětín je přece super...!!!
oběd v čínské restauraci (jeden ze dvou podniků, kde se dá na H. v poledne najíst...)
hlavní náplň dne...procházka s paní petržílkovou...paní, co zná historii H., zdraví spoustu kolemjdoucích a zná spoustu historek a souvislostí o každém místečku, co jsme potkali...moc nám pomohla si udělat obrázek o místě i o lidech...
zmrzlí na kost po asi tří hodinové procházce jsme zapadli do místní cukrárny...jedno z nejnormálnějších míst v  samém srdci H., kde jinak člověk najde jen Penny, bezdomovce, metro, podchod a ubytovny...
v cukrárně maminky s kočárky a idylka v dětském koutku, tak veliká, že jsme se museli přesunout do centra...na jedno...

třetí den na praze 14...

kulturní antropologové o kulturní antropologii...
víc než jen zajímavé...řada z nás se později vyptávala...kde se to dá studovat...
každopádně celý den v tomto duchu...

do terénu...
všichni společně na sídlišti lehovec s antropologem pavlem, který se nás snažil zasvětit do své profese v praxi...
první nesmělé zastavování lidí a povídání si o tom, jak se jim žije na praze 14...
průzkum zajímavých míst a hledání jejich potenciálu...
potom každá dvojice pěkně do svého rajonu...
my se šimonem oběd na hloubětíně (průzkum toho druhého místa, kde se dá na H. najíst.....mají guláš a malinovku...)
lov hloubětanů anem veronika a šimon dělají svoje první rozhovory s místníma...
paní s kočárekm 1
paní papírnictví
paní čistírna
dva pánové
paní bílá bunda
ukrajinec
babička
...

opět vymrzlí až na kost do místní cukrárny...
mátový čaj a paní s kočárkem 2....nejdelší rozhovor...nikdy ji už zřejmě nepotkáme, ale víme o ní první poslední...
potom odvážné seznámení s majitelem cukrárny, posezení u vína a další rozhovory s jeho podnapilými přáteli...málem nás u sebe ubytoval a dal nám práci...poučení?....už nikdy víc nedělat rozhovory u vína...špatně se ukončují a jsou z velké části bezcenné...

čtvrtý den na praze 14...


ranní sešlost a konzultace v kulturáku kyje...
domýšlení našich intervencí, pěkně v teplíčku, všichni společně...

manua venku začínají stavět lavičku...
oběd vedle v hospodě...
poslední dodělávky před prezentací...

prezentace pro davida...ředitel kulturáku a důležitá osoba prahy 14...
rychlá, stručná a nenásilná...
všichni vyklidnění a spokojení...

do terénu...
lavička...!!!
postavit, obrousit, odnést na místo, usadit na terén...hotovo...
největší zážitek za celý týden...
loučení s manua
a do liberce...

nejvíc vymrzlá, co jsem kdy byla...!!!!
pomohla až dvě v liberci...

workshop s manua ???

hodně dobrý....zase kousek nového pohledu na věc...
velmi osvěžující čtyři dny...v pondělí do školy jak znovuzrozená...
dost se těším na prezentaci našich intervencí pro starostu prahy 14, na výstavu, která by měla být a na všechno, co ještě přijde...
díky moc manua
díky moc jitce


...omlouvám se za opožděný příspěvek a slibuju, že budu psát dál o všem, co se ještě bude dít...