eduard/markéta bromová/den první

s holkama jsem se viděl poprvé na seznamovacím večírku, byli první, s kterými jsem mluvil a na otázku co od toho očekávám jsem odpověděl něco ve smyslu že tuším, že budu klikat, ale že se těším na ateliérový život, společné obědy či párty. Holky na to řekli, že zrovna mají lednici plnou vína a zákusků, takže to vypadalo od začátku dobře :-)

první den jsem vyhledal za holešovickou tržnicí příslušnou ulici a dům, na zvonku bylo napsaný od ruky kapitálkama"ARCHITEKTKY". po zmáčknutí se ozvalo: "Musíš do jedenapůltýho patra... " vzpomněl jsem si na Pottera. Opravdu do jedenapůltýho jsem vystoupal a přivítaly mě holky z SMLXL. Markéta tam ještě nebyla, což bylo fajn, protože jsem šel pozdě a tedy na mě nemusela čekat.

Na oběd jsme šli na tržnici. Holky znali místo zapadlé od hlavní osy, kde číňani vaří ještě nepočeštěně.

Zadání úkolu jsem dostal moc fajn, kousek od Ústí je Brnná, kde mají dům, byt a obchod Markéty známí. Všechny první zakázky jsou známí, známí známých a až potom někdo další. Fakt pěkný zadání. Začal jsem vymýšlet, googlovat a seskupovat co jsem našel.

Hanka//Mjölk// 3.+4.

Makám na modelu a nasávám atmosféru ateliéru.
Ve středu většinu dne sama, kluci jsou na cestě zpět z Orle. O to víc mě štve, že jsem nešla...Vrací se po obědě u pana Mjölka (otec H. Macháčka) - Každou středu tam chodí na oběd..." Je to náš světlý okamžik týdne na který se všichni těšíme".
Vypráví celkem nadšeně - ikdyž "spadl jsem po pás do řeky" a "snaha o prošlápnutí Lukášových bot" tak nevypadaly. No a hláška "příště narozeniny slavíme na diskotéce"....? Hmm, ale kdo mě zná, ví, že bych byla nadšená...A i jejich zážitky jsou sice ledové, ale radostné:-)
Já dostávám lehkou pochvalu za první viditelnou část modelu. Jsem ráda... snažím se aby se líbil a tlačí mě představa pátečního předání krabice s mašlí, ve které bude model...Lukáš sice připouští, že krabice být nemusí, když ji nestihnu, ale.... chci, ta myšlenka se mi líbí.
Co mi je ale vůbec nejvíc líto - nemůžu se pátečního předání zůčastnit, čeká mě pohřeb.

Stejně bych ale chtěla krabici s mašlí

 Den čtvrtý
Ráno: Makám....to stihnu
Poledne: Cože? Už je 12? Makám...snad to stihnu
13:00: Oběd v Huse...už přemýšlím do kolika hodin budu model dodělávat - 7?
17:00: To nemůžu stihnout
18:00: Model hotov - kompletace připravených kousků se vyplatila
19:00: Dodělávky... Chjo...Největší pakárna. Model už je hotový, ale dodělkávka detailů trvá nejdéle.Piplačka- jako třeba tajta knihovnička v měřítku 1:50...Na druhou stranu to byla moje věta -"když ona by tam ta knihovna měla být..."

 Mám ještě energii na krabičku??
Pouštím se do lepení krabičky...
20:00: Hotovo

A takhle vypadá výsledek

Jsem spokojená, asi jako ve škole na odevzdávkách když ti někdo pochválí pěkný model... Lukášovi se model také líbí: "Sadílkovi budou mít radost, děkujeme"
To mě těší nejvíc a momentálně je to pro mě ta nejhezčí realita. Klient bude mít radost...

Tak skončil čtvrtek a moje nereálná "realita".
Jsem za ní opravdu vděčná a tak díky Jitko za nápad, organizaci a díky Mjölk, že jste se přidali a jste tak přátelští.

A co jsem si odnesla?
Detailně jsem se seznámila s projektem
Ne všichni klienti jsou "vopruz", ale jsou to i ti báječní, co třebas napečou buchty
Novináře si musíte hýčkat, ikdyž mají hloupé otázky
Otevřte i plechovku s barvou, když je to potřeba
Nejdůležitější znalostí je řemeslo
Pokora snažit se vysvětlit, že béžový koberec do vašeho návrhu prostě nepatří...
Kafe? (nejčastější otázka a kofein z vašeho kafe mi bude opravdu chybět)
.
.
.

COLLCOLL/ Ela

To kafe a pracovná atmosféra! A Krištof. A Marie. A Martin. A Ľudka. A Dana. A Vávra. A oni teaz určite pilne makajú. A varia si kafe.

Mojou úlohou týdna v realite bolo dať dokopy podklady na plachtu a text k súťaži, ktorá sa mala posielať v piatok. Najprv som sa s projektom zoznámila :“ ahoj, ja som Ela“ a potom sa Indesign a nórština zoznámili so mnou: „ ahoj, ja som Indesign/Hei, jeg er Indesign“ A tak sme to stihli do piatkovej polnoci poslať. Síce len tak tak, ale predsa! Kým ale nebol piatok večer, robili sme všetko ostatné čo len šlo. A to usilovne. Heslo našej práce bolo „ hlavne nech je to krásné.“.  

V rátane spoločných obedov, varenia kafe, a viac než zmysluplných debát o tom

či je ako sekretárka lepší svalnatý chlap alebo kozatá ženská /citujem/,

aký rozdiel je medzi pervitínom a metalfetamínom,

že Česi nepoznajú pojem pre incredible ( Libor je ohromujúci, úžasný, neuvěřitelný?, proste on je incredible!)

ako majú ezoterické média poetické čakry,

ako nemajú radi slovo koncept a ako majú radi obedy u Barbaru,

ako vyzerajú letokruhy u stromov rastúcich v krajinách kde niesú 4 ročné obdobia,

ako dokáže mať architekt tri deti,

ako sa robí detail okapu u atiky,

načo je dobrý stavebný dozor investora,

ako vyzerá čierna podlaha z bieleho dubu,

koľko stojí geologický výskum,

ako chceli stavať betónový dom bez základov vo svätej Kateřine,

o dôvere v klempířske remeslo,

o tradici deviatich ovocí na vianočnom stole,

o drahých obedoch, ktoré dobre chutia,

o tom, že cestičky naokolo sú znakom vynaliezavosti, ale nič nezjednodušia,

že sa oplatí vidieť Holy Motors, Tokio! Ghost Dog,

ako Maria patrí do Norska ale na Erazmus sa ma chodiť do Španělska, lebo si odtiaľ dovezieš lacné hadry,

co jíst aby som mala dosť železa a nemala deprese,

a vlastne som sa toho naučila hodne, ale ráda bych ešte víc, čas šel priliš rychle.

Odchádzam z kancelárie, Krištof mi platí taxi, protože je pozde/neskoro a nemám se ako dostať domov. Bolo to v posledných chvíľach napínavé, keď se nám kouřilo spod prstov a 23.58 sme to odeslali. Ten týden v realite!/ úsmev pri ktorom sa po pod fúz rozplývam/  Ďakujem.

Lucie // Synek a Vlach // pondělí+úterý

Lucie // Synek a Vlach // pondělí+úterý

-v pondělí jsem dorazila na 10  na ruzyň do ateliéru za Ondřejem a Honzou

- naše práce na týden : územní plán pro obec Obora

-dopoledne jsem zkoumala klukama vypracované podklady v illustratoru, marně jsem se snažila najít Oboru na google maps, až na mapách seznamu se povedlo najít (zapomenutá obec v oblasti sudet)

-kluci už mají koncept vymyšlený, takže budu pomáhat se zpracováním map atd.

-odpoledne jsem klikala mapu v illustratoru zobrazující cyklostezky, turistické a bežecké stezky atd.

-v úterý  9 jsme vyjeli na řešené místo společně s Vojtou, Ondrou a Honzou směr Plzeň – a pak dál do Obory

- dopoledne kluci v kulturním domě ,,konzultovali´´ svoje záměry se zkušenějšími architekty, kteří se zabývají územním plánováním 

– my s Vojtou jsme poslouchali, jak to chodí -  bylo to moc zajímavý slyšet problémy týkající se kanalizace, regulací v CHKO, rozpočtu…

- po obědě jsme se šli/jeli podívat po Oboře(hrozně sněžilo) a pak jsme se setkali se starostkou, kluci s ní řešili ještě územní plán a věci okolo 

-v 6 jsme se vrátili do prahy, byl to zatím nejlepší den

výlet do Obory - jdeme k hřbitovu

na hřbitově

Theresa // EDIT! // středa

Třetí den, třetí fáze analýzy. Dostala jsem seznam programu kostela a komunitního centra s přibližnými výměry. Některé jsem musela doplnit, tak jsem hloubala v Neufertovi nad rozměry kostelních lavic s klekátky. Mým úkolem pak bylo vytvořit z toho programogram návazností jednotlivých prostor a funkcí. Kvůli problémům s počítačem jsem upgradovala na jiný, s logem.

Odpoledne bylo dokonáno a šup na nástěnku. Ivan se hned vrhnul na spočítání přibližného rozpočtu. Tímto můj úkol s kostelem skončil. Jsem zvědavá jak to bude pokračovat, slíbili mi, že mě budou informovat o dalším vývoji. :)

Byla jsem zvědavá, co mě čeká dále. Lenka mi ukázala návrh interiéru obchodu s hudbou a velmi malým rozpočtem.

Jelikož mají Ediťáci rozjetých spoustu projektů najednou a tento ležel nějaký čas ladem, dostala jsem za úkol přijít s nějakými novými nápady. Zbytek dne jsem tedy strávila nad půdorysem obchodu a vymýšlela jsem varianty uspořádání prostoru.

Hanka// Mjölk// den druhý

Na začátku dne jsem se naučila psát přehlásku nad "O"    ö
Porada na které kluci řeší uplně všechno. Jak a co budou dělat, jakou mi dají práci i finanční stránku kanceláře. Honza mě před briefingem nechal nahlédnout do tabulek, podle kterých si určují honoráře. Do této doby jsem vůbec netušila jak se finanční stránka projektů řeší. No snad se o tom něco ve škole ještě dozvíme....
Následně mě Lukáš zasvěcuje do svého projektu, pro který budu vytvářet model. Těším se a jdu si nakoupit materiál.
Oběd v ZOO baru - jdeme skoro všichni a celou dobu se řeší výlet do Orle (jakožto oslava narozenin). Těším se! Nakonec bohužel nemůžu odjet.

Píši opoždění příspěvek. 

Druhá polovina týdně probíhala defakto stejně jako první dva dvy.  Onyx (kontejnery), mlýn (letovisko).. a pak zase mlýn a kontejnery. Mezitím jsme stihla jít na pět skvělých obědů, jednu prominentní tequila párty. Partyzánská architektonický oddíl mne přijal vřele.. čekala jsem linčování a teror!

 

 

daniela/ting/den čtvrtý

- kupuji kartony
- jedu do Dejvic odevzdat Manua blok s prací k Praze 14
- tam skouknu na náměstí Svobody výstavu k „Praha 6 mění tvář“
- už v Dejvicích se potkávám se Štěpánem / veze vytištěné panely k soutěži
- dotisknout zprávy a další náležitosti / zabalit / počta na kurýra / předat
- teďka už zbývá jen čekat na výsledek

Ting si prý po každé vyhrané soutěži udělají radost nějakou maličkostí ze sousedního obchodu. Není nad to mít kancelář na dobré adrese.Což?

daniela/ting/den třetí

- vymyslet obal na kappa desky se soutěžním návrhem
- nakoupit materiál
- vyrobit…
- napsat průvodní zprávu k soutěžnímu projektu

dorazil Štěpán / dorazila i Anča / dle slov majitele pouliční směska ostříhaná na knírače :) Vycvičena k poslušnosti. Prakticky okamžitě po příchodu si lehne a nedává o sobě vědět. Jen občas přijde, nenuceně vám položí hlavu na koleno a ty drbej.

Hanka//Mjölk architekti// den první

Neděle- píše mi Dan, že v 10:00 jde na KD do MD
 hmm...nedá mi to spát-kam jdu a co tam budu dělat?

Pondělí 9:30 "Ahoj Dane, jak se k vám dostanu", před domem dva kouřící pánové, uculující se..."Nevíte kudy k Mjölkům?"
"Cože? Kdo to je?"
"Ok, sázím na dveře vedle Baker's"

10:00 Vyrážíme do Malého Divadla na kontrolní den. Super!

Poprvé vydím herce (zleva M.Polách a L.Dušek) v montérkách. Nadšeně sundávají konzoly a těší se na divadelní klub podle vizualizací. Mezitím Dan řeší světla, barvy, podium....a různé detaily. Ještě cestou jsem nevěděla jesti chci vůbec architekturu dělat, ale hmm... to mě bavilo

Po návratu do ateliéru se zabývám coffee car a detailem držáku na kelímky.

Přišel Honza
Přišel druhý Honza
Dostala jsem klíče

V půl šesté končí realita a běžím do školy na konec konzultace

daniela/ting/den druhý

Lední medvěd do Dejvic

Další den
Další rozespalé Pražské ráno.
Běžci dusící se smogem v ulicích.
Nevlídno, pošmourno.
Mléko rozlité všude kolem.

Jdu pěšky.
Po nábřeží.
Vstříc objevům.

Trasu do kanceláře zdolávám za 35 minut.
Štěpán dorazí chvilku po mém příchodu.
Jsem asi jediný z otroků, který má to štěstí, že mu kávu nosí sám šéf :)

Pokračuji se svým "tajným" projektem!
Během analyzování lokality na mě vykoukne nejedena překvapivá informace.
Dnes se to týkalo Dejvického návrhu kancelářské budovy na Vítězné náměstí.
Pražany již familiárně pojmenované „lední medvěd“.

RŮŽA // H3T // ČTVRTEK

Čtvrtek ráno, vybavená laserovým zaměřovačem a mířím sama do Nerudovy ulice.  Trochu jsem bloudila, ale nakonec jsem našla ty správné dveře. Uvítala mě milá paní provozní, že můžeme jít zaměřovat druhou provozovnu, ale až cca za 20minut, mezitím mi prý udělá snídani a kafe. Kdo by se zvládnul ubránit?

Po výborné palačince s čokoládou a banánem vyrážíme na zámecké schody a moje první zaměřování může začít. Nejdříve okno zvenčí, okno zevnitř a pak to přišlo. Pokusit se zdokumentovat vnitřní prostory, kde půdorys vypadal něco jako jemně pokřivený, z jedné části zaoblený kosočtverec, který je zaklenut rádoby křížovou klenbou… pravé úhly by tu asi těžko někdo našel..

zámecké schody a "moje" okno

S haldou papírů, schémátek, popisů a fotek se vracím za klukama na Trafačku. Samozřejmě přišla druhá fáze zaměřování – vynesení  naměřených hodnot. Stačilo mi pár minut, abych zvládla zjistit, že propříště se musí zaměřovat ještě víc .) Kluci mě ale uklidnovali, že pro tuhle fázi moje měření určitě stačí a že od toho tu jsem, abych se něco naučila.

Z klikání mě po čase vysvobodí Štěpán, at skočím nakoupit. Večer se má totiž konat kolaudační saunovačka v kopuli na střeše a že hostům něco ukuchtíme.

Začaly přípravy, rozhodli jsme se pro zeleninový kuskus a domácí pomazánku.  Mezitím se rozehřívá sauna a první hosté už přicházejí. Chtěla jsem ještě doklikat můj půdorys, ale kdo by odolal saunování na střeše..  Nepamatuju si ani polovinu jmen všech lidí, co tu byli, ale spoustu návštěvníků se shodlo, že klukům prospělo, že tu mají „stážistku“, takhle uklizeno tu prý dlouho nebylo.. .)

alternativní způsob drcení pepře

Saunování na Trafačce všem moc doporučuju a vypadá to, že sauna bude pravidelně otevřená, tak sem můžete zavítat a vy!

foto-Vítek

Theresa // EDIT! // úterý

V úterý jsem se tak těšila do práce, že jsem přišla jako první. :) Tak si můžete prohlédnout jak vypadá kancelář Ediťáků z ulice.

Lenka přišla chviličku po mě a vpustila mě dovnitř. Začala jsem zpracovávat researche z předchozího dne do prezentovatelné podoby. Postupně přicházeli i ostatní a pouštěli se do práce. Byla jsem zasvěcena do tajů Illustratoru (po 4 letech dobrý!! :)) a klikala jsem dál. Panovala příjemná atmosféra, hrála hudba a všichni pilně pracovali. 

Na dnešní oběd měli Ediťáci naplánovanou organizační schůzku, tak jsem vyrazila na polívku s ostatníma stážistama. Francouzska Anais, Australan Kevin a Jordánec Tarek.

Odpoledne přišla reportérka z idnes a dělala rozhovor s Ivanem, budou mít 5 stránek v časopise Marianne. Já jsem připravovala schéma organizace kostelů, symboliky, třídila reference a pak nastal čas na moji prezentaci. 

Večer se otevřelo šampaňské na počest Tarka, který byl ten den naposledy v práci. 

Ediťáci: Juraj, Ivan, Lenka, Vítek

Martin//robust//pátek

Miládka donesla buchtu. Pokračujeme poslední den v rozvrhování dispozicí domu. Kluci nás pozvali poslední den na oběd. Začínáme naši práci postupně ukládat a třídit do složek, aby se dala dál použít. Odpoledne náhlá přepadovka investorky, které se právě rekonstruuje byt. Atmosféra skoro jako před konzultacemi. Uklízí se aťák, rychle se vysává, rychle rychle něco sehnat a vytisknout, aby se dalo nad čím diskutovat. Investorka zvoní a Robert ještě narychlo rendruje interiéry :-D Celá situace mi něco trochu připomínala :-) Po jejím odchodu následovala ještě naše poslední konzultace nad dispozicemi, aby jsme věděli, jak jsme si vedli. Jejich poznámky byly velmi trefné a posunuly mě zase o kus dál. Bohužel to byl ale poslední den našeho týdne :-( Celý týden jsem si užil a připadám si, že až teď mě čeká zase návrat do reality.

COLLCOLL/Ela

majú ústa

majú uši

majú nosi

majú oči

a majú ešte kadečo.to chce proste zažiť. to sú oni. COLLCOLL!

RŮŽA // H3T // středa

Sednout si za počítač a klikat.. to se vám u kluků z H3T moc často nestane.)
Za můj první den na Trafačce jsme toho stihli opravdu hodně. Naučila jsem se házet dřevěný prkna ze střechy na parkoviště (ano, pokaždý sem se bála, že někoho zabiju, nebo slítnu dolů já místo prken). Kluci totiž postavili na střeše saunu a ve čtvrtek se měla konat kolaudačka, takže jsme museli střechu náležitě uklidit.
A když jsme byli v tom uklízení, tak jsme rovnou vyklidili část jejich dílny, ve který se už nedalo ani hnout. Všechno dříví  jsme vyházeli ven, Štěpán vytáhl cirkulárku a už to jelo. Odteď mají krásně vyskládané zásoby dříví na zimu a v dílně se dá, aspon na čas, pracovat.
Kromě hordy dříví se mě kluci snažili zapojit i do tvůrčí práce, hledala jsem správnou dřevěnou židli do jednoho z jejich projektů a prozkoumávala jsem nové podklady pro projekt, který se snad bude vytvářet pod jejich vedením.

Ještě před odchodem domů, což bylo kolem 21:00, mi stačili povědět, že ve čtvrtek mě čeká moje první a rovnou samostatný zaměřování pro studii. S trochu vyděšeným pocitem, co že to zítra mám jít dělat, za to příjemně unavená jsem jela dom..

Jirka/MANUA/ zápisky ze dne třetího a čtvrtého

Po první protápané polovině workshopu jsme už věděli, nebo aspoň tušili o co nám jde a proto se nám pracovalo lépe. Dopolední přednáška od antropologů bohužel pro nás nebyla takovým přínosem jako pro ostatní, protože jsme měli území s cela odlišným charakterem a do kontaktu s obyvateli jsme tolik nepřišli. Po dopoledním bloku následovala práce už ne v terénu, ale v našem headquarters. Po utřídění myšlenek a záměru jsme vyrazili konzultovat do vedlejší hospůdky s Kamilem. Po konzultaci jsme měli celkem jasno a s tímto celkem kladným příslibem jsme začali poslední den.

Ranní briefing proběhl poměrně rychle a pak už následovalo dolazování našich výstupů do podoby, kterou jsme měli odpoledne "nanečisto" odprezentovat Davidovi Kašparovi, řediteli KD Kyje. Ladění i prezentace dopadly v pořádku a už nás čekal pouze poslední úkol. Pomoci klukům domontovat lavici a umístit ji na břeh Kyjského rybníka. Bphužel jsem neměl příliš času a nemohl jsem být u konečného umístění posezení u vody, protože jsem musel naskočit na projíždějící rychlík, který mě odvezl vstříc hektickému víkendu před odevzdávkami.

Ceká akce byla velkou zkušeností. Byl to můj první workshop, kterého jsem se účastnil a taky to podle toho vypadalo. Jen díky Zuze vypadal náš výstup k světu ;) 

Týden v realitě byl skvělý nápad, bohužel ten náš nebyl úplně takový jaký byl očekáván. Neříkám, že workshop nebyl dobrou zkušeností, ale z fungování kanceláře jsem nezažil nic. I tak díky Jitce za organizaci téhle akce! 

PS: Ještě nás čeká prezentace před představiteli Prahy 14. Tak možná ještě jeden report bude. Jen netušíme kdy...

J.

Martin//robust//čtvrtek

I čtvrtek pokračoval v podobném duchu. Kluci mají moc moc práce. Připadá mi, že jsou spíš jako telefonní ústředna, než architekti. Kvůli návštěvě investora se trošku pozdržel oběd. A my s Mili dál jako včera klikáme a klikáme. Dopoledne ještě možné varianty tvarů domu a po odpolední konzultaci s Ondřejem se odvážně pouštíme k možnému hrubému uspořádání dispozic v celém domě. Ani se nenadějeme a už je tu zase večer.

Samuel// Raketoplán// středa

Martin//robust// úterý a středa

Tak, jak Mili pravila, tak jsme i učinili :-)

Milada/Úterý a středa u robustu

V úterý jsme dorazili s Martinem do atelieru, kde jsme byli dopoledne sami, projektilové měli vedle poradu tak jsme ani nedutali. Potichu jsme tedy diskutovali nad modelem, přemýšleli o baráku a zašli si na skvělý vietnamský nudle. Odpoledne kluci dorazili a tak jsme pokračovali v práci, povídali o Liberci a bylo nám vynadáno, že málo povídáme, co že to v libereckých kuloárech koluje. Kluci chtěli slyšet drby no!

Středeční den se nese v podobném pracovním duchu, skicujeme, cadujeme a rhinujeme domek, otázka je, jaké je ideální místo pro stavění na severním svahu? Má se bořit do terénu, být nenápadný, či naopak růst, chytat co nejvíce sluníčka? Diskuse nad modelem byla doufám plodná a pomohla, přemýšlíme tedy dál nad tvary...

Michaela/Re:Form/pátek

Pátek. Finále.
Koupit kávu a rychle do aťáku.
Přijede Roman!
Zadavatel, nadšenec, investor.
Žhavíme procesory, tužky kmitají po papíře, hlavně honem, ať je o čem se bavit!

Jindra nás opouští, jede za vědci, vyzvednout slečnu Dřevomorku, aby pak v kanceláři dělala klukům společnost. S Honzínem zatím dotáhneme alespoň dvě varianty.
Nedáš si kafe?
Odhodlávám se k presovači.
Po týdnu.

•  

A málem jsem u toho vytopila celou kancelář...

•  

Honzín raději přebírá kontrolu nad přípravou kávy.
Jdeme ven na cigárko?
Jasně.
Aspoň to zkonzultujeme.

Venku je nádherně. Obloha se po týdnu zase začíná protrhávat. Hned je vám lehčeji.

Típnuté cigáro letí do koše, jdeme to dodělat.
Honzín stojí u dveří.
Co se děje?
Marně se snaží odemknout klíčem, který má Jindra kdesi na kraji Prahy...

•  

Naštěstí byl brzy zpátky.
Narychlo doděláváme co se dá, Roman už zvoní u dveří.
Sympaťák.
Z jednání je rázem přátelské posezení nad šálkem kávy, sen každého z nás.
...

A jak to všechno dopadne?
To se uvidí v létě.
Na workshopu.
Těšíte se?

My ano!

reformatelier.wix.com/reform

Lenka // IUCH

Můj Týden v realitě začal už minulou sobotu. Ida s Jakubem pořádají Městské zásahy v Jablonci nad Nisou a v sobotu se konala procházku po Jablonci pro architekty. 

Procházka byla studená (jak už to tady na severu bývá), smutná i veselá a zakončena byla výbornou přednáškou Miroslava Masáka v Jabloneckém Knihkupectví Serius 

(nenechte si ujít další přednášku z cyklu Tištěná architektura - 7.12./Petr Klíma/Kotvy Máje)

///

V pondělí už jsem vystupovala z metra na Vltavské. IUCH mají kancelář v bývalé budově Elektrických podniků na Bubenské. Dnes už zde nesídlí Elektrické podniky, ale desítky architektů, výtvarníků, designérů ... nedivím se, budova má neuvěřitelné kouzlo.

V budově je nemálo tajemných prostor.

Úžasná vstupní hala.

Temná chodba a IUCH ateliér jako světlo na konci tunelu.

A co jsem vlastně u IUCH dělala? Můj Týden v realitě byl trochu jiný, něž ty ostatní. Nebyla jsem na stavbě, ani jsem nevařila oběd. Protože Ida s Jakubem jsou moc hodní na to, aby mě nechali klikat půdorysy a protože organizují už zmíněné Městské zásahy, rozhodli se, že mi nechají volnou ruku. Takže první den jsem měla za úkol vybrat si, co vlastně budu dělat.

///

V úterý už bylo jasné, že předmětem mého zájmu bude Nisa. Rozhodli jsme se, že zpracuju manuál možností přístupu k Nise v úseku mezi konečnou tramvaje a autobusovým nádražím. Až bude hotový, poskytneme ho ostatním, kteří se Nisou budou zabývat v Městských zásazích, městu ... prostě všem, i vám!

///

Další dny už jsem strávila s Illustratorem a Fotošopem. Ida mě naučila super triky s mapama, Jakub mi ukázal jak na InDesign. 

///

Můj týden v realitě pátkem nekončí, musím jet do Jablonce, abych se konečně viděla TO místo ve skutečnosti a manuál dodělat. Doufám, že se vše podaří a za týden, dva se vám s ním budu chlubit.

(fotografie č. 1 ukradena z Facebooku městských zásahů jablonec, č.2 z Facebooku Knihkupectví Serius)

Samuel// Raketoplán// úterý

Michaela/Re:Form/čtvrtek

Zácpa.
Auta, lidi, všechno houká..
Tramvaj jede hůř než krokem.
Proč jsem proboha nešla pěšky?
Bouračka, na místě stojíme, ani se nehneme.
Zase pozdě.

• 
  

Na Podolí jsem se přiřítila v podstatě až přímo na oběd.
Já to teda vedu.

Klikám si teď tiše v klidu, zas přicházím o iluze, ve skrytu duše však - hle! 

slunko za mraky vykukuje, blýská se na lepší časy...

anna/UNDER CONSTRUCTION ARCHITECTS/onyx

Takže!

Nevím, co se normálně dělá v jiných progresivních architektonických ateliérech, ale já jsem hned první den vybírala onyxovou stěnu jedné pompézní vily někde v daleké Polinézii. 

 V "realitě" se však z Polinézie vyklubala Police nad Metují, která teda neni vůbec daleká, ale docela blízká.. nachází se nedaleko Náchoda.  

Z onyxové stěny se vyloupla stěna, přístřešek, zeleň, vlastně cokoliv co zakryje, nebo jakkoliv pomůže zvelebit kontejnery veřejného tříděného odpadu, které se nacházejí na trase mezi Kopakabánou a již zmíněným letoviskem

(chci říct náměstím a sídlištěm).

Den druhý!

Mimo to, že jsem kontrolovala opracovanost onyxu, tak jsem si zajela na výlet k nedalekému Milínu, na obhlídku mlýna. 

(Abych vysvětlila tu onyxovou stěnu! Prý to mám zmínit, aby každý věděl, co takový partizánský architektonický oddíl, s maskáčovymi závěsy v oknech, vlastně dělá! )