Je to tady.
První den v MOBA.
Samou nedočkavostí (a panickým strachem z nedochvilnosti) vstávám asi tak o hodinu dřív, než jsme měla v plánu.
To nevadí, to je v pohodě, říkám si. Dám si ranní procházku po Praze, koupím si kafe, přečtu kus knihy, dobře začnu den - co kdybych byla zklamaná žejo, musím tedy ten den alespoň nadějně začít. Vyrážím z Letné, mířím na náměstí Republiky, je asi osm a mám dorazit na desátou.
To je dost času na nadějné starty.
Snídám s Johnem Steinbeckem na lavičce před Edisonovou stanicí, MOBA sídlí nedaleko - v ulici u Půjčovny. Je asi devět, jinými slovy - i když dorazím s předstihem znamená to minimálně dalších 45 minut nedočkavého čekání. Nesluší se přijít moc brzo, je nezdvořilé přijít pozdě. Musím si to dobře načasovat, ještě že mám tu knihu...
Přicházím do kanceláře, všichni už jsou dávno v plné práci. A já si myslela, že nesmím přijít moc brzo... Dnes se odevzdává jeden z projektů, v podvečer se prezentuje v blízké restauraci. No...v hospodě prostě. Po krátkém představení, seznámení a výměně rozpačitých úsměvů začínám dělat na materiálech pro večerní prezentaci. Dělám photoshop, texturuji situace, dělám vizošky. Super, tohle mě baví.
V kanceláři vládne hektická, ale pozitivní atmosféra. Mezi prací se vtipkuje, hraje fotbal, nebo probírají knížky. Je tu hodně stážistů - tři Italové, čeká se příjezd skupinky Španělů, takže instrukce i konverzace se obvykle vedou v angličtině. No, často spíš začínají česky a končí anglicky... Aspoň člověk neztrácí pozornost :)
Je pět, prezentace oficiálně začala, nicméně Igor i Yvette jsou stále "na odchodu" z kanceláře. Dnes se končí "regulérně", vedení odchází hájit projekt. Zítra začneme nový - soutěž :) už aby to bylo! Jestli pojedeme stejným tempem a nadšením, tak prostě musíme vyhrát.
Posledních pár pokynů a upřesnění a teď alou domů, dobře se na zítra vyspat.
Bude to dřina. Super dřina. Bude to pěkný. Už teď se těším.
Tak zítra.
Žádné komentáře:
Okomentovat