Petr Stolín ARCHITEKT // 6.9. // To je den...

Jedu do práce. Pozdě. Stojím natlačená u dveří autobusu plného hlučných houbařů. Hlučných. Narazím si černé brýle víc na nos a tvářím se, že tam vůbec nejsem. Doufám, že už tam budem.

Vystoupím v Ruprechticích a ploužím se do kanceláře. Vejdu, ani si nesundávám brýle. Petr se mě pobaveně ptá: "Jdeš přímo z přehrady?" Něco ztrápeně zabručím. Dneska ráno se mě ani neptá, jestli chci kafe. Jen mi ho podá do ruky.

Dobře, předsevzetí o volném víkendu nám nevyšlo. Ale v neděli pracovat nebudem! Petr dělá model, já dodělávám nějaké výstupy, ale v podstatě jde hlavně o naskládání plachty, což dělá Ála. Když vidí, že zrovna nemám co dělat, řekne mi, že bych mohla v černém domečku oškrábat z oken barvu a omýt lepidlo od izolepy. Nejdřív se mi nechce moc zvedat hlavu ze stolu, ale pak usoudím, že není špatný nápad jít trochu něco dělat. Odploužím se do černého domečku.

Z "vůně" lihu a benzinu, dvou hlavních adeptů na umývání zbytků lepidla, se mi nedělá úplně nejlíp, ale snažím se to nedat najevo. Jak říkával Martin Pacek na Hronově: pijte si jak chcete, to mě nezajímá, ale v devět budete tady nastoupení.

Nejlepší část drhnutí je okno za lávkou. Není jiná možnost jak vyčistit, než vleže z lávky. Nesmírně mi to vyhovuje! Najdu černý polštář, kterým se podložím, ležím tam jak vyvržený vorvaň a jednou rukou snaživě ošmudlávám okno. Tahle část mi trvá nějak déle než zbytek...

Kdo si tipnul, že pojedu do Ruprechtic i zítra, vyhrává jackpot. Po cestě domů si ale umiňuji, že jim zítra vynahradím to, že jsem toho celý týden moc nenavařila... Zítra to bude jinak! Kvůli tomu si mě přece konec konců pozvali...

Petr Stolín ARCHITEKT // 5.9. // Na přehradě o den více

Makáme. Jsme odhodlaní, všechno ostatní stopneme a makáme na Galerii. Hynek nám k tomu konec konců přivezl víno. On ví, co nám pomáhá :)
Konečně jsem udělala nějaké fotky. Zpracováváme blumy (Ála crumblem, já jen tak syrové), upíjíme kafe a já vymýšlím fragmenty autorské zprávy a další popisky. Petr se chystá na model. Petr evidentně nemá rád počítače.

Dneska jsem se konečně rozhodla, že napravím nedostatek obrazového materiálu a pořídím nějaké to foto od Stolínů.

Tohle je On!

Bílý Zen House je nádherně vzdušnou kanceláří. Moje místo je dole vzadu. Jsem pro tento týden královnou rádia a cd přehrávače!

Nedostavěný černý Zen se stínící plachtou. Takhle vypadá průhledný dům, děti.

Ranní zátiší - abyste neřekli, že jsem tam vůbec nebyla.

Dneska jsem poprvé vyrazila na kole!!! Ne, že bych do Ruprechtic nevyfuněla jak lokomotiva, ale NESLEZLA JSEM.

Moje pracovní nasazení zdokumentováno.

Crumble a polívka.

Odpoledne přichází Darío. To je Stolínovic kamarád, původem z Ekvádoru. Je tu na návštěvě, a tak je potřeba vyvézt ho navečer do společnosti. Bukkake brothers na přehradě se přímo nabízejí!!! Breme kola, kterých máme dnes díky mému zázraku dostatek a vyrážíme. Po cestě zjišťuji, že moje brzdy nejsou žádný zázrak. Naštěstí dělají rámus, tak není šance, že bych někoho přejela...

Povídáme, popíjíme, tvrdě kritizujeme nový vstup do zoo. Popíjíme dál, vedeme řeči. Dlouze debatujeme s Daríem o všem možném. Tančíme s Álou makarenu. Stolíni odchází, Darío zůstává, kolo zamknuté mým zámkem. Odchází asi za hodinu, přísahá, že do Ruprechtic v pohodě trefí. Já vyrazím domů nedlouho po něm.
Zvoní mi telefon, "Ahoj Kláro! Jak jsi na tom, už jsi doma?" ptá se mě Darío. "Nene, jsem na cestě. Co ty? Už jsi dorazil? ptám se. "Vůbec ne, ztratil jsem se" zazní veselá odpověď ze sluchátka. Dojímá mě jeho bezstarostnost. Nakonec mě přesvědčí, že není potřeba ho jít někam hledat (kam taky?!), proto pokračuju dál domů. Spát.
Pár metrů před domem mi praskne brzdové lanko...

Marie Č. // ORA // 2 + 6 dní ve Znojmě

 

 

pátek 12.9.

Páteční odpoledne přijíždím do Znojma. Zpožděný autobus musel zastavit jinde, než jsem měla nastudováno z mapy, a tak jsem na cestě na Roosveltovu trochu zmatená. Ve Znojmě je zrovna historické vinobraní celé dění ve městě s ním souvisí nebo se mu pořizuje - i linkové autobusy.
V ateliéru je plno. Kromě Báry, Jeníka a Jendy jsou tu ještě architekt Martina a ekonom Josef, se kterýma zanedlouho vycházím do centra podívat se na tu slávu. Přesně jak varoval Jeník do meilu - ukrutně turistů a hektolitry burčáku. Večer se k nám přidávají i Jeník s Bárou a Jenda.
Nejdražší sklenička vína, skvělá jehněčí klobáska a Bratři Orffové...
Vracíme se domů - o patro výš nad ateliér. Mám svůj pokojíček s růžovejma peřinama a paní nad dveřma.

sobota 13.9.

Sedíme u nakročeného stolu pod zdobeným stropem, dopoledne máme hned 2 schůzky s klienty. Všichni Pražáci, které láká jih Moravy, jedni si dokonce koupili pozemek s velkým vinohradem a malým šumperáčkem - budou dělat víno, prej...
Kluci /návštěva/ odjíždějí, ale zapomněli u dveří lahev s burčákem - jaká škoda.
Naopak přijíždí další návštěva - Barunčin spolužák ze školy Kuba.

Pijeme burčák s novou návštěvou.
Večer zase do města, tentokrát všichni. 5 lidí na 3 vstupenky, dobrý ne?
Stíháme půlku poslední písně Monkey business a pak celé Čankišou, během kterých začíná pršet a pršet nepřestává. Běžíme domů, ale po cestě děláme ještě přestávku v jednom mázhausu a do druhého lezeme jen proto, že se v něm dá vlézt do podzemí a černé kuchyně, docela zážitek...

neděle/j/ 14.9.

V neděli se nedělá... Ale nebylo to úmyslně! Než jsme se stihli nasnídat, je skoro poledne. Přijíždí další hosté - další všupáci Pavel a Terka. A nakonec ani ten oběd nestíháme...všichni někam spěchají. Místo něj je přislíbená večeře. Jedeme s Bárou do Podyjí na pouť, poznávám první půlku jejího příbuzenstva, včetně sourozenců babičky Marie.
Pozdní oběd je výbornej! Baruška je nejen šikovná architektka, ale i kuchařka - máme výborné rizoto s houbama.
Burčák už nemůžu ani cejtit, naštěstí mám rýmu...

pondělí  15.9.  první pracovní den

První úkol zní - nainstaluj si Rhino. A tak frčím na 90ti denní verzi. Jako seznámení organizuju stafáž, trochu nuda, ale Jeník už mi připravuje podklady na druhý den. Na oběd jedeme na kolech Na věčnost, kde dělají skvělý vegetariánský jídla. Koriandrový pesto je fakt něco!
Odpoledne trochu té manuální práce - opalujeme a brousíme dveře budoucí kanceláře ve sklepě.
Večer vaří Honza u sebe doma - mňam.

úterý 16.9.

Bára odjíždí do Prahy na svoji úplně poslední zkoušku. Vymýšlím jednu z variant pro klienty s vinohradem, ale domodelovat to musel Jenda...
Večer jdeme zalozit na stěnu, stěničku... Pak se seznámuju s dalším klientem se skvělým jménem a sýrárnou a s pár dalšími Znojemáky v hospodě u Max Williama...to bylo fajn. Během večera přichází zpráva od Báry - zítra se jde na vinobraní!

středa 17.9.

Ráno oblékám pracovní oblečení a pohorky - jede se na vinohrad. Seznamuji se dědečkem, strejdou a bratranci... a jde se na to. Musí se sklízet co nejdřív, hodně pršelo a víno by co nevidět začalo pořádně plesnivět. Sbíráme jenom "Mullerku", která to ale je pozná bezpečně jen dědeček s babičkou, protože hlavy jsou namíchané. Jeník se snaží porozumět odlišování vína, ale většina ostatních si na tento kunst moc nevěří...
Víno se dováží do sklípku a odděluje se třapina od dužniny.
Rmut, hmota, co z toho vznikne, se ještě musí přecedit, máme skvělý sladký moštík. Ochutnáváme a zbytek už se přečerpává do velkého kanystru...
Ale to už se přesouváme do další místnosti sklípku - ke krbu, klobáskám a domácímu kečupu.

čtvrtek 18.9.

Ráno se opět všichni potkáváme v kanceláři. Pozdravíme africký šneky, najdeme toho, který utekl, za ledničkou a můžem se dát do práce...
Tentokrát mám navrhovat interier domku, který vypadá jako hříbek, do Mikulova pod zámek. Dispozice s konkrétním nábytkem na míru. Modeluju postel a trámové stropy...
Naštěstí vedle mě sedí Jenda a dává mi krátké lekce tutoriálu...díky!

pátek 19.9.

Už jsme bez Jendy. V kanceláři je to jako na den otevřených dveří....samá návštěva, samá schůzka. Na oběd zase na kolech. Zjišťuju, že i v sukni se dá jezdit na horákovi... Po obědě připravujeme na další den - dispozice, fasády...pojede se do Mikulova, do hříbku.

Odpoledne přijíždí ovčák Vořech s půlkou jehněte...

A chudák dělník - pán, co pracoval na zahradě málem dostal sklem, co letělo z verandy v horním patře, a ještě jsme ho omylem zamkli na dvoře.

sobota 20.9.

V sobotu ráno se jedu projet na kole do Kauflandu. Má až od 7mi a tak se projíždím blízkou uličkou s novostavbama, zpátky to beru kolem zahrádkářské kolonie, abych si spravila chuť. Nakoupím na snídani a honem zpátky... Jen mi nedošlo, že vařit na jedné plotýnce bude tak na dlouho. A tak vyjíždíme do Mikulova se zpožděním. Bára jede jak drak.
Konečně vidím domek, který jsem zatím vídala jen půdorysů a řezů. Zepředu nic moc, ale zezadu...hříbek, fakt! Má novou střechu, už do něj neprší. Ale chvilku pršelo...

Je zajímavé stát na prahu pokoje, který má místo podlahy jen trámy, ze stropu leze rákos, a představovat si ten útulný pokoj nejkrásnějšího penzionu v Mikulově...
Díky promáčeným stěnám lehce seškrabujem třísetleté nánosy omítek a odkrýváme malbu. Po cestě zpátky zastavujem kde jinde než u Modráku!
Vracíme se zpátky, pokračujeme v nesnězené snídani a pak do sklepa brousit...

Večer nasedám do auta a jedu domů...se skvělou náladou, pár lahvema vína a jablíčky od paní Zmekové.

Po týdnu mám pocit, že znám celý Znojmo. Hlavu plnou zážitků, počítač super stafáže a několik nových přátel. Bylo to moc fajn. Celé OŘE děkuju a těším se na další shledání....možná ve Znojmě, možná v Liberci.
Ahoj M.

Klára M. // Petr Stolín ARCHITEKT // 4.9. - Sousedi a pivo

Jsme odhodláni odložit všechno ostatní a plnými silami se vrhnout na Galerii. Ráno uděláme u kávičky harmonogram, dáme si meloun a odpřisáhneme plán dodržet. No...

Ála s Petrem odjedou a já v kanceláři osiřím a mám za úkol vymýšlet poznámky k autorské zprávě. Najednou někdo klepe. Postaršímu pánovi s kýblem blum trochu pohasne obličej, když vidí mě, a hned se ptá, kde že je prý Kočka, paní domácí. Vysvětluju, že by se za chvíli měla vrátit, ale pán pospíchá, a tak se spokojí se mnou. Předá mi kýbl i nezbytné instrukce o konzumaci a zavařování, ujistí mě, že v pátek budou švestky a zmizí. Jsem ohromená nadšením a vstřícností Áliných a Petrových sousedů.

Po práci legraci a tak večer vyrazíme na pivo. V místní hospodě U Piráta jsou Stolínovci už za profláknuté štamgasty. Jdeme si sednout ven na pivo a pozorujeme trénující fotbalový tým FK Ruprechtice. Kdyby Hrabal napsal Okresní přebor, zcela určitě by se to odehrávalo v Ruprechticích. Nejsme tak daleko od centra Liberce, ale ta vesnická milá atmosféra je tu dokonalá.

Když přicházím domů, slibuju si, že zítra už pojedu na kole.

Klára M. // Pter Stolín ARCHITEKT // 3.9. - Maminka, paní učitelka a Petr mají vždycky pravdu.

Petr měl pravdu. Je hezky. Svítí sluníčko a je relativně teplo. Úplně mě nemrzí, že mám na sobě tlustý svetr, ale je krásně. Zasněně koukám průhledem skrz oba domečky na vysluněný les a pozoruju průsvitné ztrácející se rohy Zen domků.

Petr je ráno na kontrolním dni ve Vratislavicích a tak jsme s Álou na chvíli slaměné vdovy. Bere mě na prohlídku vedlejšího, černého domku a vypráví mi o promítání, co už se tam odehrálo. Potom si sedneme na šutr za domkem, užíváme si sluníčka, čekáme na Petra a cpeme se švestkami od souseda.

Dneska tu pořád někdo je. Asi máme den otevřených dveří, protože sem pořád někdo jezdí. Všichni jsou ale hrozně příjemní, myslím, že na ně působí strom a navíc se těší na svoje kafe.

Uvědomila jsem si, že jsem se původně prezentovala schopností vařit ve velmi spartanských podmínkách nabytou v Portugalsku. A tady se zatím nechávám jen krmit. Pošleme Petra pro jogurt a já začnu ze švestek koláč. Je to strašně jednoduchý recept, ale stejně mám děsný strach, že se něco nepovede, nebude to chutnat a já budu za blbce.
No nebyla jsem, a protože tady bylo dneska tak rušno, přežili jsme dneska jen na koláči. A víně, které jsme dostali od Hynka, aby se nám ty pozvánky na festival líp vymýšlely. Pomohlo to.

Klára M. // Petr Stolín ARCHITEKT // 2.9. - Pozdě, ale přece

Přijíždím do atelieru pozdě, nějak jsem ráno nezvládla systém zastávek a autobusů. Nikomu to ale nevadí, dostávám i svůj příděl ranní kávy.

Liberecké počasí se nezměnilo. Je zima jako v psírně a prší. V kanceláři je trochu kosa, ale držíme, nechceme se stěhovat vedle ke kamnům. Petr navíc slibuje, že zítra bude krásně. Moc mu to nevěříme, ale doufáme...

Na stole je galerie, ale přibyly také skleničky, pozvánky a další serepetičky k Festivalu vína. Baví mě to a navíc v reálu vidím, že když na to přijde, architekti dělají skutečně všechno. Je ale potřeba dodělat pár materiálů pro konzultaci s památkáři, Petr nám dýchá za krk, a tak rychle utíkáme od kafí a klikáme. Jen co je po konzultaci, klidná zen atmosféra je zpátky.

Atelierem - i v následujících dnech - neustále proudí lidi. Klienti, dodavatelé, kamarádi... Podezírám je, že až sem do Ruprechtic jezdí tak ochotně kvůli skvělému kafi. Taky se ho všichni dožadují už ve dveřích.

Večer jedeme do města vybírat koupelnu, barvu na podlahu, látku na taburetku a vymýšlíme knihovnický vozík. Co si člověk neudělá sám, to nemá. Pomáhám Ále s rozhodováním, Petr to nechal na nás, že je to prý holčičí práce.

Když mě vykládají v centru, navzájem si sdělujeme silné pochybnosti o tom, že tahle šedá deka na nebi se do zítra vybere...

Klára M. // Petr Stolín ARCHITEKT // 1.9. - Mlha v Trpasličí

Je sedm hodin ráno, nastupuju do autobusu plného kyselých opálených ksichtů. Je prvního září, děti školou povinné nadšeně nastupují. Prodírám se davem se svou nacpanou krosnou a mrzí mě, že na ní nemám zavěšený spacák nebo viditelně přichycenou mapu Jizerek. Jsem škodolibá...

Liberec nezklamal, je tu kosa, mlha a prší. Jeden panoramatický pohled z kavárny v Deltě, čaj na zahřátí a už sedím v autobusu do Ruprechtic. Jako cizí s obrovským batohem vzbuzuji na zastávce údiv místních dam; jedna mi radí, kudy do Trpasličí.

Už před sebou vidím kousek atelieru. Četla jsem o téhle stavbičce článek, ve skutečnosti ale vypadá domeček jinak. Je malinký, vidím rastr dřevěného laťování, umělohmotná fasáda se díky stromům a černému spodnímu nátěru barví do tmavozelena. Postavený na louce s lesem v zádech je úplně nenápadný.

Zdravím se s Petrem a Álou a protože ještě není ani deset hodin, jdeme si dát kávičku. Výbornou. Silnou. Z italského pákového stroje. Tohle nebude vůbec špatný víkend.

Když dopijeme kávu, vyřešíme konstrukci celého Zen domku a porovnáme moje portugalské zkušenosti s českou realitou, jedeme si prohlédnout bývalou Oblastní galerii a trochu u toho zmoknout.

Lenka, Tina, Martin, Klára // Sporadical // 4.- 8.8.

Původní domluvený červnový termín se přesouvá na začátek srpna, Sporadicalové nás chtějí mít všechny čtyři pohromadě. Připravili totiž speciální úlohu jen pro nás, na které máme pracovat všichni společně, jako tým.

Pondělí 4. srpna

Sraz máme v místě sídla kanceláře. Ta se pozná podle toho, že ve výloze je zavěšená kytara doplněná žlutými holinkami. A nad tím nápis UNDER CONSTRUCTION. Jednou se sem totiž dočasně přestěhovali a jsou tu v podnájmu. Kdybyste věděli o pronajímatelných prostorách vhodných pro čtyřčlenný archi tým, dejte jim vědět. „Dočasně“ tu sídlí už tři roky.

Seznamujeme se s Josefem a Veronikou, první půlkou Sporadicalu. Josef nám vysvětluje zadání, na kterém budeme po zbytek týdne pracovat. Ve zkratce: Dostavba věže kostela v Šitboři na Domažlicku. Rýsuje se tam projekt pochybných kvalit, naším úkolem je navrhnout vhodnější alternativu.

Research cibulovitých věží, podkladů mnoho není. Čas rychle plyne, jdeme se společně najíst do polívkárny (což se osvědčí i pro polední pauzy v dalších dnech).

 
Odpoledne jedeme obhlídnout stavbu v Davli, která se má za pár týdnů kolaudovat, ale moc to tak nevypadá. Spoustu věcí se mění během výstavby, a tak se realizace protahuje.

Večer zakončujeme u piva na lodi.

Fascinace estetickými kvalitami rozvodů

Úterý 5. srpna

Opět se ráno setkáváme za sklem výlohy. Ostatní architekti pracují nahoře v patře, nám tento týden patří prostor tzv. zasedačky v přízemí.

Začneme lepit model. Z čeho udělat báň, aby vypadala kovově? Plíšek ani drát v obchodě nemají, bereme aspoň stříbrný papír.

Tohle by šlo..

Středa 6.srpna

Ráno máme sraz před bývalým Federálním shromážděním, nynější budovou Národního muzea. Jdeme si prohlédnout prostory, kam se bude navrhovat výstava o závislostech. Zajímavé téma, pojaté kurátory až moc zeširoka, od každého trochu (alkohol, gambleři, drogy, sex..), takže výsledek hodně roztříštěný. Hlavní atrakcí má být pískoviště se stříkačkama, u kterého sedí Nietzche.

Kouknem se ještě na podchlazenou Věstonickou venuši a sál s krásným stropem v rekonstrukci. Paní kustodku velmi uráží, že se zajímáme o takové ruiny víc než o právě probíhající výstavu o penězích.

Dnešek je dost cestovní, čeká nás ještě prohlídka již hotové realizace: tělocvična Keplera. Betonové žaluzie před skleněnou fasádou stíní víc než by bylo potřeba, a tak je nutné uměle svítit i během dne. Co by taky člověk čekal, když výpočty oslunění se počítají pro letní dny, kdy ve škole nikdo není. Jinak je to hezká, modro-červená tělocvična. Kepleráci jsou na ni jistě hrdí.

Když už jsme tam, obejdem ještě další stavby, pak Jelením příkopem až na Kampu na oběd (pivo).

Odpoledne máme domluvenou schůzku se statikem, se kterým se bavíme o konstrukci báně.

Večer vernisáž, tam nalézáme ten správný materiál: matný tmavě šedý tahokov na náplavce!

Čtrvtek 7.srpna

Po včerejšku se těžko vstává, naštěstí tu nikomu pozdní příchody nevadí. Předposlední den, zítra má být projekt hotový, včetně finální prezentace a modelu. Martin dělá skvělý vizošky, Tina lepí model à la ABC vystřihovánka, Lenka vyrábí polystyrénové domečky do Malešic, já píšu poetický text o cibuli.

Práce v plném proudu

Pátek 8.srpna

Dnes musí být všechno hotové. Zjišťujem, že to není v našich silách. Návrh máme odsouhlasený, ale ještě není dokončená prezentace ani model. Nevadí, doděláme to přes víkend a radši si dáme rozlučkové posezení nad quichem a japonskými sladkostmi.

Díky Sporadicalu za fajn týden, za nahlédnutí pod pokličku reality. Naštěstí není tak černá, jak se někdy zdá..

PS: Zjistili jsme, že bychom velmi uvítali nějaký minikurz na téma jak vhodně ukládat soubory. Ušetřily by se tím nervy spousty lidí, rozčilujících se nad jejich neúměrnědlouhotrvajícím otevíráním..

Elina a Petr // Hraničář (Ústí nad Labem) // středa 25. 6. - neděle 29.6.

středa 25. června

Poprvé v Ústí. Během pár chvil se bortí všechny naše předsudky. Ve špíně a smogu se schovává ráj na zemi.

Hraničář- současný stav, aby nás někdo nezažaloval,
podotýkám, že tohle není naše fotka! Dali nám ji kluci.

     Tomáš (Petermann) nás v devět vyzvedává na nádraží a jedem do Hraničáře. Seznamujem se s Richardem (Loskotem).
     Dozvídáme se, co přibližně máme za úkol... Hraničář je bývalé kino, ze kterého se stane prostor pro divadlo (činoherák), promítání a přednášky . Naším úkolem je navrhnout interiér předsálí (bar, galerie, malý sál) a změny na fasádě.

     Následuje cesta do staré fabriky, kde má Richard ateliér, a kde teď budeme bydlet my. Nádhera! 

ty tři okna nahoře

     Taky se stavujeme v univerzitě Jana Evangelisty Purkyně a obdivujeme zde novou budovu od Sialu, která získala přezdívku "pes šukající psa", nebo tak něco. Na první pohled je zřejmé proč.

     Pak se s Petrem procházíme po městě. Dostáváme se do pár absurdních situací. Pomalu z toho vzniká námět pro animovaný film.
     Večer jdeme s Tomášem na pivo. Cedulka na stole oznamuje, že koruna z každého piva jde na činoherák. Seznamujeme se se štamgasty. Bavím se o polské kultuře s frontmanem Houpacích koní, které neznám. Ani jeden si nedokážem vzpomenout, co napsal Gombrowicz...

čtvrtek 26. června

"Proč je v posteli tolik kamení?"
"Asi opadaly ze zdi."
"Ty si loupala kameny ze zdi?"
"Ne."
"Ty si je loupala,když si nemohla usnout!"
"Neloupala."
"Tak co děláš, když nemůžeš usnout?"
"Nevim. Jsem naštvaná."
"Tak co si dělala třeba včera, když si nemohla usnout?"
"No to jsem loupala ty kameny."
     Pracujem v ateliéru, pak se potkáváme s klukama na vernisáži záchodků, které koupila Richardova sestra a postupně je přetváří do něčeho mezi architekturou, sochou a novinařinou, alespoň mám ten pocit. Víno.
     Jdem se podívat na hrad, kde hraje činoherák Dva pány z Verony. Cestou pivo. Jsme mírně nervózní, protože jsme ještě neprobrali naše návrhy a taky nemáme moc jasnou představu, co dělat dál. Po představení jsem na prohlídku hradu se strašidly. Víno. 

     6km domů pěšky. Nonstop pekárna. Tomáš chce jít ještě do hospody, to už nezvládnu. Z posledních sil jdeme do snů.

     O projektu jsme nemluvili.

z hradu na Ústí

pátek 27. června 

Nemůžeme vstát. Přicházíme o dvě hodiny později do kina. Dáváme si pivo. Konečně se bavíme o práci!
    Naše základní myšlenka ve stručnosti spočívá ve snaze odrazit pestrost a variabilitu Hraničáře na jeho fyzické stránce. Chceme, aby se fasáda měnila podle aktuálního programu, musí být jasné, že v budově děje něco nového. Stejně tak mobilář v interiéru by se měl měnit, rozkládat, posouvat atd.  

     Probíráme konkrétní návrhy. Víme, co dál řešit. Příčky v galerii, mobiliář baru... Oběd na Rychtě.
     Richard nám ukazuje, jak se kreslí na účty nehtem.Zanechává to na nich černou stopu. Jeho účty si v hospodě schovávají. Asi čekají, až vyhraje cenu jindřicha Chalupeckého a pak je střelí.
     Navštěvujeme místní sekáč, žádné zázraky. Vracíme se do ateliéru. Piva. Jdem spát.  

Hraničář uvnitř

sobota 28. června 

Celé dopoledne pracujeme v ateliéru. Dostali jsme hlad, ale nechtěli jsme nikam chodit, tak jsme ukradli těstoviny a konzervu rajčat dole v galerii...
     Večír jdem na grilovačku k Richardovi.
     Cesta k Richardovi vede přes obrovské letní kino, prý se v něm moc nepromítá, škoda. Jsme na grilovačce, o projektu nemluvíme. Domlouváme se, že se druhý den sejdem v Hraničáři a proberem to, před tím než odjedem. Taky už je jasné, že se do Ústí vrátíme.

neděle 29. června 

Budíme se, Petr dělá vizualizaci "RGB fasády" (změna barvy podle změny programu), já dělám axonometrii galerie s rotačními příčkami.  
    Jdem do Hraničáře, ukázat to klukům. Bavíme se ještě o židlích a stolech do baru. Navrhneme je doma, nebo příště.
    Loučíme se. Bylo to skvělý. Děkujeme! Spíš než v realitě jsme si připadali jako v silně surreálném světě, ze kterého nechceme zpátky. Doufáme, že jsme jim alespoň trochu pomohli. Za pár týdnu se vrátíme a pomůžem dodělat, co jsme začali. 

Dan Hakulín // HAMR // 25.-27.6. Středa-Pátek

Středa
Plán na dnešek zní jasně dodělat sloní záda co nejdřív. Docela to šlo od ruky, kolem poledne jsme dali konstrukci na kozy a začali jsme bourat kopyto. Konečně to začalo vypadat že něco děláme když to začalo mizet. Jen co jsme skončili s touhle fází spustil se masivní déšť tak jsme jen všechno dali pod střechu a šli na kafe.

Po dešti jsme za pomocí lan, auta a pytlů s pískem konstrukci zdvihli a ukotvili na svém místě.

Svezl jsem se do kokpitu a udělal jsem si hezkou procházku cestou domů, po nábřeží. Bydlel jsem u karlova náměstí tak to nebylo moc daleko, vyprázdňuju hlavu a nic neřeším, jen si někde koupit večeři.
Čtvrtek

Poprvé přicházím do ateliéru HAMRu, v tu dobu jsem to netušil ale nejzajímavější co jsem v ateliéru zažil bylo projít s Tomem Kosnarem projekty pověšené na stěnách. Pak jsem přepisoval generický profil HRA/eMRAK/HAMR pro tisk a následně třídil hromadu výkresů podle projektů a roloval je do trubek. Bylo jich spousta tak jsem skončil až večer kdy jsme jeli do DOXu na vernisáž výstavy na které celá huť intenzivně pracovala. Ještě bych zapoměl na oběd co pro celý ateliér uvařil Martin, stál za to, to byl také jediný moment kdy jsem se s ním bavil. Jinak byl spíš pořád pryč, prostě týden v realitě v HAMRu bez MR.

Pátek

Jdu do práce přes hrad, zpožďuji si o několik minut, dav turistů ucpe při výměně stráží bránu. Nezbývá mi než dívat se s nimi. Po příchodu dorovnávám výkresy zevčera a dostávám nový úkol, srovnat a vrátit do archivu štosy CDček s výkresy, fotkami atd. vytahané kvůli výstavě. Kolem poledne dostávám další úkol, nakonec se architektuře trochu blížící - upravit půdorys školky v krči do knižní verze, zjednodušit čáry a tak.

Dneska mám vařit oběd, marně varuju Davida Kubíka že jinak v podstatě vůbec nevařím a ať nečeká nic skvělého. Nedal si říct tak teda vařím. Z toho co jsem našel v lednici a různě v kuchyni, inprovizace. Trouba peče moji všeobecnou směs založenou hlavně na bramborech pomalu, čekáme hodinu. Obědváme ve 3. A můj čas se pomalu krátí, ještě nějakou dobu pracuju na půdorysu školky, DK odchází, já ještě chvíli zůstávám, dostal jsem knížku o Rajnišovo nových stavbách a rezervuju lístek do Liberce. Zabouchávám dveře a jdu se projít po městě. Šlo kolem mně mraky myšlenek a věcí, nevím jistě co si odnáším, ale byla to zajímavá zkušenost tak díky za umožnění.

Barbora // MOBA // středa 21.5. - pátek 23.5.

Středa 21.5.
Změnilo se nám složení týmu, Kuba je pryč a Marco s Petrou se k nám aktuálně přidali. Stále ještě více či méně řešíme podklady, rešerše, informace.....z návrhu jsme toho zatím moc neudělali.
Nadále pokračuji na ortofotu, nicméně po poradě se tahle verze ukazuje jako neprůchodná. Musíme najít lepší zdroj satelitních fotek......takhle pro nás nemají dostatečnou kvalitu. Začíná hledání a opětovné skládání. Dnes to bude na dlouho.
Odcházím těsně před desátou večerní.



Čtvrtek 22.5.
Po včerejším dlouhém večeru nad ortofotem dnes konečně začínám dělat něco nového.
Po poradě nad konceptem se všichni s chutí pouštíme do svého dílu práce. Bude to krásný.
O tom nikdo nepochybuje.
Ladím grafiku ortomapy: nesmí být moc jasná, nesmí být moc nejasná. Ne moc bílá, ne moc tmavá. Vody tak akorát. A aby se pěkně prolínala...
Jako obrázek.
Končíme okolo osmé.
Ale s dobrým pocitem, bude to krásný (a ještě jednou), bude to krásný.



Pátek 23.5.
Ortofoto se stále ještě průběžně ladí, tak aby odpovídalo aktuálním požadavků. Mezitím už jsme vybrousili koncept a začíná se rýsovat nějaká konkrétní podoba našeho počínání.
Začínám pracovat na novém úkolu - navrhuji vlastní grafiku stromů, které pak implementujeme do cadu. Budeme tak prezentovat naše zásahy.
Je to bájo, tohle jsme vždycky chtěla dělat.
Odcházíme chvilku po osmé, musíme se vyspat. Zítra bude dlouhá noc......a co teprve pozítří!

meeting, briefing, brainstorming

Pavel // KVP // BONUS

Jak bylo slíbeno v přízpěvku z reality IPR – KVP, tka se stalo.
V úterý byl na webu zveřejněn manuál veřejných prostranství.

článek:
http://bit.ly/1iQO2W7

Po všechn svěceních a představovačkách je
k dispozici zde:
http://www.iprpraha.cz/cs/manual-tvorby-verejnych-prostranstvi

(foto: Míša)

Pavel + Olga // iuch // Po-Pá

pondělí 16.6.

potkáváme se s Olgou na Šalďáku a nasedáme na kola směr Jablonec. "Půlhodinka bude v pohodě stačit." Možná tak doma v Polabí…
V bytové kanceláři Idy a Jakuba chytáme druhý dech a vzájemně si představujeme projekty. IuCH se rozjíždějí asi tři roky, poslední rok už na fulltime. Ukazují nám několik drobných čerstvích projektů. Paráda. S Olgou se taky pochlubíme, navzájem zhodnotíme a sedáme ke stolu.
Iuch si analyzují vnitřní rezervy města, aby se mohli vyjádřovat k připravovanému územnímu plánu. Přes den pracují, po večerech přemýšlí nad svým městem. Proto jsem se do Iuch těšil.
Jakub nám vysvětluje, jak by si představoval, že jim pomůžeme s analyzováním a nechává nás zbytek dne prohlížet si ortofotomapu, mapu, katastr a starý a nový územní plán, abysme se v Jablonci zorientovali. To je pro dnešek tak akorát.

Na rozloučenou Jakub poradil krásnou cestu z Jablonce do Libe kolem Vendelína. Vyrážíme z práce a jedem přemýšlet o městě. Vlastně pomáhat s bakalářkama. 

úterý 17.6.

Do Jablonce přes Bedřichov a Janov nejkrásnější cesta. (Bez šlapání!) Olga dorazila už dřív autobusem a pochutnává si na palačinkách od Idy. Naštěstí na mě taky jedna zbyla.

Jak na to?

S Olgou dáváme dohromady pocity ze včerejšího pročítání map, domlouváme systém a vyrážíme do terénu: Dům, dům, díra, dům, dům, dům, díra s divokim parkovištěm, dům, dům, dům, krásná díra.
Vracíme se na oběd – Idina vepřová pečeně špikovaná švestkami je úžasná.

Zaměřeno

Odpoledne začínáme vymýšlet systém na zpracování dat. Těžko sedět v iuch kanceláři a nespadnout do nějaké diskuze. Za týden s Idou a Jakubem budem znát zevrubně politicko-architektonickou situaci v Jablonci.

Dneska odcházíme o něco dřív, na NNŽ je Landscape Festival, kde musím být s teamem KVP (viz http://tydenvrealite.blogspot.co.uk/2014/06/pavel-iprkvp-posout.html -> *úterý)

Hudba od Jakuba na cestu: Arcade Fire!
https://www.youtube.com/watch?v=r75BFcH4u2k

středa 18.6.

Ráno rozumné vstávání po vernisáži, dorážím do iuch. Dneska bez Olgy. Pokračuju v systému zpracování dat a vymýšlím prezentovatelnou podobu. Bude to vypadat takhle: 

(know-how!)

Do Liberce údolím kolem Vendelína se soumrakem v zádech.

čtvrtek 19.6.

Dodiskutováváme podobu výstupů a zpracování dat, začínáme sázet a přpravovat podkladové mapy.

Na oběd se k nám dneska přidává i Vladimír z knihkupectví (http://www.serius.cz/). Posloucháme další díl vyprávění o Jablonecké archi-poli situaci.KDO ZE ZVÍDAVÝCH ČTENÁŘŮ VÍ, JAKÝ VÝZNAM MÁ PRO ROZVOJ JABLONCE CHŘÁSTAL?

pátek 20.6.

užívám si poslední jízdu do Jablonce. 

Zasedám ke stolu, Jakub odjíždí nakupovat materiál na model (kůlna pro námořníka!) a Ida se ujímá DJ'ského kabelu! Dnes posloucháme Suuns!

Suuns: Up past the nursery
https://www.youtube.com/watch?v=5TSczIVMfog



Finiš. Testujeme, diskutujeme a dotahujeme do pochopitelného stavu. Jsou to dvě stránky v InDesignu a jedna tabulka v Excelu... a přitom to zabralo týden. Analýzu, co jsme začali, budou iuch s dobrovolníky dopracovat, aby se pak mohli o výsledku bavit s městem.

Rozlučka s kanceláří a scházíme do knihkupectví si poslechnout povídání Romana Brychty o tištěné architektuře.
https://www.facebook.com/pages/PLAC/374727562629881

iuch!