Klára M. // Petr Stolín ARCHITEKT // 1.9. - Mlha v Trpasličí

Je sedm hodin ráno, nastupuju do autobusu plného kyselých opálených ksichtů. Je prvního září, děti školou povinné nadšeně nastupují. Prodírám se davem se svou nacpanou krosnou a mrzí mě, že na ní nemám zavěšený spacák nebo viditelně přichycenou mapu Jizerek. Jsem škodolibá...

Liberec nezklamal, je tu kosa, mlha a prší. Jeden panoramatický pohled z kavárny v Deltě, čaj na zahřátí a už sedím v autobusu do Ruprechtic. Jako cizí s obrovským batohem vzbuzuji na zastávce údiv místních dam; jedna mi radí, kudy do Trpasličí.

Už před sebou vidím kousek atelieru. Četla jsem o téhle stavbičce článek, ve skutečnosti ale vypadá domeček jinak. Je malinký, vidím rastr dřevěného laťování, umělohmotná fasáda se díky stromům a černému spodnímu nátěru barví do tmavozelena. Postavený na louce s lesem v zádech je úplně nenápadný.

Zdravím se s Petrem a Álou a protože ještě není ani deset hodin, jdeme si dát kávičku. Výbornou. Silnou. Z italského pákového stroje. Tohle nebude vůbec špatný víkend.

Když dopijeme kávu, vyřešíme konstrukci celého Zen domku a porovnáme moje portugalské zkušenosti s českou realitou, jedeme si prohlédnout bývalou Oblastní galerii a trochu u toho zmoknout.