Petr měl pravdu. Je hezky. Svítí sluníčko a je relativně teplo. Úplně mě nemrzí, že mám na sobě tlustý svetr, ale je krásně. Zasněně koukám průhledem skrz oba domečky na vysluněný les a pozoruju průsvitné ztrácející se rohy Zen domků.
Petr je ráno na kontrolním dni ve Vratislavicích a tak jsme s Álou na chvíli slaměné vdovy. Bere mě na prohlídku vedlejšího, černého domku a vypráví mi o promítání, co už se tam odehrálo. Potom si sedneme na šutr za domkem, užíváme si sluníčka, čekáme na Petra a cpeme se švestkami od souseda.
Dneska tu pořád někdo je. Asi máme den otevřených dveří, protože sem pořád někdo jezdí. Všichni jsou ale hrozně příjemní, myslím, že na ně působí strom a navíc se těší na svoje kafe.
Uvědomila jsem si, že jsem se původně prezentovala schopností vařit ve velmi spartanských podmínkách nabytou v Portugalsku. A tady se zatím nechávám jen krmit. Pošleme Petra pro jogurt a já začnu ze švestek koláč. Je to strašně jednoduchý recept, ale stejně mám děsný strach, že se něco nepovede, nebude to chutnat a já budu za blbce.
No nebyla jsem, a protože tady bylo dneska tak rušno, přežili jsme dneska jen na koláči. A víně, které jsme dostali od Hynka, aby se nám ty pozvánky na festival líp vymýšlely. Pomohlo to.
Žádné komentáře:
Okomentovat