neděle 6. července 2014

Elina a Petr // Hraničář (Ústí nad Labem) // středa 25. 6. - neděle 29.6.




středa 25. června

Poprvé v Ústí. Během pár chvil se bortí všechny naše předsudky. Ve špíně a smogu se schovává ráj na zemi.

Hraničář- současný stav, aby nás někdo nezažaloval,
podotýkám, že tohle není naše fotka! Dali nám ji kluci.

     Tomáš (Petermann) nás v devět vyzvedává na nádraží a jedem do Hraničáře. Seznamujem se s Richardem (Loskotem).
     Dozvídáme se, co přibližně máme za úkol...
Hraničář je bývalé kino, ze kterého se stane prostor pro divadlo (činoherák), promítání a přednášky . Naším úkolem je navrhnout interiér předsálí (bar, galerie, malý sál) a změny na fasádě.

     Následuje cesta do staré fabriky, kde má Richard ateliér, a kde teď budeme bydlet my. Nádhera! 
ty tři okna nahoře

     Taky se stavujeme v univerzitě Jana Evangelisty Purkyně a obdivujeme zde novou budovu od Sialu, která získala přezdívku "pes šukající psa", nebo tak něco. Na první pohled je zřejmé proč.
     Pak se s Petrem procházíme po městě. Dostáváme se do pár absurdních situací. Pomalu z toho vzniká námět pro animovaný film.
     Večer jdeme s Tomášem na pivo. Cedulka na stole oznamuje, že koruna z každého piva jde na činoherák. Seznamujeme se se štamgasty. Bavím se o polské kultuře s frontmanem Houpacích koní, které neznám. Ani jeden si nedokážem vzpomenout, co napsal Gombrowicz...





čtvrtek 26. června

"Proč je v posteli tolik kamení?"
"Asi opadaly ze zdi."
"Ty si loupala kameny ze zdi?"
"Ne."
"Ty si je loupala,když si nemohla usnout!"
"Neloupala."
"Tak co děláš, když nemůžeš usnout?"
"Nevim. Jsem naštvaná."
"Tak co si dělala třeba včera, když si nemohla usnout?"
"No to jsem loupala ty kameny."
     Pracujem v ateliéru, pak se potkáváme s klukama na vernisáži záchodků, které koupila Richardova sestra a postupně je přetváří do něčeho mezi architekturou, sochou a novinařinou, alespoň mám ten pocit. Víno.
     Jdem se podívat na hrad, kde hraje činoherák Dva pány z Verony. Cestou pivo. Jsme mírně nervózní, protože jsme ještě neprobrali naše návrhy a taky nemáme moc jasnou představu, co dělat dál. Po představení jsem na prohlídku hradu se strašidly. Víno. 
     6km domů pěšky. Nonstop pekárna. Tomáš chce jít ještě do hospody, to už nezvládnu. Z posledních sil jdeme do snů.
     O projektu jsme nemluvili.

z hradu na Ústí


pátek 27. června 

Nemůžeme vstát. Přicházíme o dvě hodiny později do kina. Dáváme si pivo. Konečně se bavíme o práci!
    Naše základní myšlenka ve stručnosti spočívá ve snaze odrazit pestrost a variabilitu Hraničáře na jeho fyzické stránce. Chceme, aby se fasáda měnila podle aktuálního programu, musí být jasné, že v budově děje něco nového. Stejně tak mobilář v interiéru by se měl měnit, rozkládat, posouvat atd.  

     Probíráme konkrétní návrhy. Víme, co dál řešit. Příčky v galerii, mobiliář baru... Oběd na Rychtě.
     Richard nám ukazuje, jak se kreslí na účty nehtem.Zanechává to na nich černou stopu. Jeho účty si v hospodě schovávají. Asi čekají, až vyhraje cenu jindřicha Chalupeckého a pak je střelí.
     Navštěvujeme místní sekáč, žádné zázraky. Vracíme se do ateliéru. Piva. Jdem spát.  
Hraničář uvnitř


sobota 28. června 

Celé dopoledne pracujeme v ateliéru. Dostali jsme hlad, ale nechtěli jsme nikam chodit, tak jsme ukradli těstoviny a konzervu rajčat dole v galerii...
     Večír jdem na grilovačku k Richardovi.
     Cesta k Richardovi vede přes obrovské letní kino, prý se v něm moc nepromítá, škoda. Jsme na grilovačce, o projektu nemluvíme. Domlouváme se, že se druhý den sejdem v Hraničáři a proberem to, před tím než odjedem. Taky už je jasné, že se do Ústí vrátíme.


neděle 29. června 

Budíme se, Petr dělá vizualizaci "RGB fasády" (změna barvy podle změny programu), já dělám axonometrii galerie s rotačními příčkami.  
    Jdem do Hraničáře, ukázat to klukům. Bavíme se ještě o židlích a stolech do baru. Navrhneme je doma, nebo příště.
    Loučíme se. Bylo to skvělý. Děkujeme! Spíš než v realitě jsme si připadali jako v silně surreálném světě, ze kterého nechceme zpátky. Doufáme, že jsme jim alespoň trochu pomohli. Za pár týdnu se vrátíme a pomůžem dodělat, co jsme začali. 

sobota 5. července 2014

Dan Hakulín // HAMR // 25.-27.6. Středa-Pátek

Středa
Plán na dnešek zní jasně dodělat sloní záda co nejdřív. Docela to šlo od ruky, kolem poledne jsme dali konstrukci na kozy a začali jsme bourat kopyto. Konečně to začalo vypadat že něco děláme když to začalo mizet. Jen co jsme skončili s touhle fází spustil se masivní déšť tak jsme jen všechno dali pod střechu a šli na kafe.


Po dešti jsme za pomocí lan, auta a pytlů s pískem konstrukci zdvihli a ukotvili na svém místě.


Svezl jsem se do kokpitu a udělal jsem si hezkou procházku cestou domů, po nábřeží. Bydlel jsem u karlova náměstí tak to nebylo moc daleko, vyprázdňuju hlavu a nic neřeším, jen si někde koupit večeři.
Čtvrtek

Poprvé přicházím do ateliéru HAMRu, v tu dobu jsem to netušil ale nejzajímavější co jsem v ateliéru zažil bylo projít s Tomem Kosnarem projekty pověšené na stěnách. Pak jsem přepisoval generický profil HRA/eMRAK/HAMR pro tisk a následně třídil hromadu výkresů podle projektů a roloval je do trubek. Bylo jich spousta tak jsem skončil až večer kdy jsme jeli do DOXu na vernisáž výstavy na které celá huť intenzivně pracovala. Ještě bych zapoměl na oběd co pro celý ateliér uvařil Martin, stál za to, to byl také jediný moment kdy jsem se s ním bavil. Jinak byl spíš pořád pryč, prostě týden v realitě v HAMRu bez MR.



Pátek

Jdu do práce přes hrad, zpožďuji si o několik minut, dav turistů ucpe při výměně stráží bránu. Nezbývá mi než dívat se s nimi. Po příchodu dorovnávám výkresy zevčera a dostávám nový úkol, srovnat a vrátit do archivu štosy CDček s výkresy, fotkami atd. vytahané kvůli výstavě. Kolem poledne dostávám další úkol, nakonec se architektuře trochu blížící - upravit půdorys školky v krči do knižní verze, zjednodušit čáry a tak.




Dneska mám vařit oběd, marně varuju Davida Kubíka že jinak v podstatě vůbec nevařím a ať nečeká nic skvělého. Nedal si říct tak teda vařím. Z toho co jsem našel v lednici a různě v kuchyni, inprovizace. Trouba peče moji všeobecnou směs založenou hlavně na bramborech pomalu, čekáme hodinu. Obědváme ve 3. A můj čas se pomalu krátí, ještě nějakou dobu pracuju na půdorysu školky, DK odchází, já ještě chvíli zůstávám, dostal jsem knížku o Rajnišovo nových stavbách a rezervuju lístek do Liberce. Zabouchávám dveře a jdu se projít po městě. Šlo kolem mně mraky myšlenek a věcí, nevím jistě co si odnáším, ale byla to zajímavá zkušenost tak díky za umožnění.