eduard/markéta bromová/den první

s holkama jsem se viděl poprvé na seznamovacím večírku, byli první, s kterými jsem mluvil a na otázku co od toho očekávám jsem odpověděl něco ve smyslu že tuším, že budu klikat, ale že se těším na ateliérový život, společné obědy či párty. Holky na to řekli, že zrovna mají lednici plnou vína a zákusků, takže to vypadalo od začátku dobře :-)

první den jsem vyhledal za holešovickou tržnicí příslušnou ulici a dům, na zvonku bylo napsaný od ruky kapitálkama"ARCHITEKTKY". po zmáčknutí se ozvalo: "Musíš do jedenapůltýho patra... " vzpomněl jsem si na Pottera. Opravdu do jedenapůltýho jsem vystoupal a přivítaly mě holky z SMLXL. Markéta tam ještě nebyla, což bylo fajn, protože jsem šel pozdě a tedy na mě nemusela čekat.

Na oběd jsme šli na tržnici. Holky znali místo zapadlé od hlavní osy, kde číňani vaří ještě nepočeštěně.

Zadání úkolu jsem dostal moc fajn, kousek od Ústí je Brnná, kde mají dům, byt a obchod Markéty známí. Všechny první zakázky jsou známí, známí známých a až potom někdo další. Fakt pěkný zadání. Začal jsem vymýšlet, googlovat a seskupovat co jsem našel.

Hanka//Mjölk// 3.+4.

Makám na modelu a nasávám atmosféru ateliéru.
Ve středu většinu dne sama, kluci jsou na cestě zpět z Orle. O to víc mě štve, že jsem nešla...Vrací se po obědě u pana Mjölka (otec H. Macháčka) - Každou středu tam chodí na oběd..." Je to náš světlý okamžik týdne na který se všichni těšíme".
Vypráví celkem nadšeně - ikdyž "spadl jsem po pás do řeky" a "snaha o prošlápnutí Lukášových bot" tak nevypadaly. No a hláška "příště narozeniny slavíme na diskotéce"....? Hmm, ale kdo mě zná, ví, že bych byla nadšená...A i jejich zážitky jsou sice ledové, ale radostné:-)
Já dostávám lehkou pochvalu za první viditelnou část modelu. Jsem ráda... snažím se aby se líbil a tlačí mě představa pátečního předání krabice s mašlí, ve které bude model...Lukáš sice připouští, že krabice být nemusí, když ji nestihnu, ale.... chci, ta myšlenka se mi líbí.
Co mi je ale vůbec nejvíc líto - nemůžu se pátečního předání zůčastnit, čeká mě pohřeb.

Stejně bych ale chtěla krabici s mašlí

 Den čtvrtý
Ráno: Makám....to stihnu
Poledne: Cože? Už je 12? Makám...snad to stihnu
13:00: Oběd v Huse...už přemýšlím do kolika hodin budu model dodělávat - 7?
17:00: To nemůžu stihnout
18:00: Model hotov - kompletace připravených kousků se vyplatila
19:00: Dodělávky... Chjo...Největší pakárna. Model už je hotový, ale dodělkávka detailů trvá nejdéle.Piplačka- jako třeba tajta knihovnička v měřítku 1:50...Na druhou stranu to byla moje věta -"když ona by tam ta knihovna měla být..."

 Mám ještě energii na krabičku??
Pouštím se do lepení krabičky...
20:00: Hotovo

A takhle vypadá výsledek

Jsem spokojená, asi jako ve škole na odevzdávkách když ti někdo pochválí pěkný model... Lukášovi se model také líbí: "Sadílkovi budou mít radost, děkujeme"
To mě těší nejvíc a momentálně je to pro mě ta nejhezčí realita. Klient bude mít radost...

Tak skončil čtvrtek a moje nereálná "realita".
Jsem za ní opravdu vděčná a tak díky Jitko za nápad, organizaci a díky Mjölk, že jste se přidali a jste tak přátelští.

A co jsem si odnesla?
Detailně jsem se seznámila s projektem
Ne všichni klienti jsou "vopruz", ale jsou to i ti báječní, co třebas napečou buchty
Novináře si musíte hýčkat, ikdyž mají hloupé otázky
Otevřte i plechovku s barvou, když je to potřeba
Nejdůležitější znalostí je řemeslo
Pokora snažit se vysvětlit, že béžový koberec do vašeho návrhu prostě nepatří...
Kafe? (nejčastější otázka a kofein z vašeho kafe mi bude opravdu chybět)
.
.
.