Michaela/Re:Form/středa

Všichni studenti jsou takoví pilní kuchtíci!
To já tedy bohužel nebyla.
Zato jsem si hrála s plynovou troubou. Na pekařku.
Moc se jí to nelíbilo. Kvílela.
Viděla jsem tu hru dosti černě. A to doslova.
Moje nová kamarádka Mora z bytu na Míráku proměnila obsah formy v kámen, čedičové těžítko, ze kterého by vám bylo do pláče. S cílem udělat klukům radost perníkem jsem se nevzdala a o přátelství ji požádala ještě jednou. Potvrdila!
Pověst zachráněna.

Vydávám se směr Podolí, s plánem koupit karton na Karlově náměstí, z čehož byla nakonec úplná adventura, neboť můj orientační smysl je zkrátka totální katastrofa. Stal se však zázrak, stačilo potkat hodnou babičku, projít kouzelnou bránou a vklouznout do náruče Světa papíru.
Jenže mám zpoždění. Už zase.
Černý puntík.

•  

V kávou provoněné kanceláři se od rána pracuje na plné obrátky, skicáky se plní nápady, skládáme hlavy dohromady, prohlížíme fotky a probíráme možnosti.
Honzínovi stačí otevřít brašnu...

 ...a už to sype jedno za druhým!

Pod Sokolovnou, pod kancelářemi, téměř pod zemí sedávají Tři Sestry. 

Pan Vávra jim tu vyzdobil interiér. Skvěle tu vaří, samá klasika, sedíte na bednách, vzpomínáte na tělocvik, kotouly, elasťáky...

Až půjdete někdy Podolím, zastavte se, třeba tu zrovna potkáte hladové architekty.

Po pětici knedlíků se vracíme k pracovnímu stolu, startujeme utlumený mozek, probouzíme kreativitu, však víte...

...běda těm, jejichž blok dotek tužky nepozná...

A jedna malá rada na závěr...
Až si nebudete vědět rady, koukněte se na Japonce. Není lepší inspirace!

Milada/Pondělí u robustu

tak jak martin pravil, tak i učinil.

Martin//Robust//pondělí

Pracujeme s Mili. Zatím jsme údajně jako jediní dorazili první den na místo přesně včas (díky Mili, která přesně věděla, kde to je). Ondřej nám udělal prohlídku ateliérem, který sdílí spolu s projektil a potom nám představil rozpracované projekty. Dnes byl přede mnou velmi těžký úkol. Zničit jejich modely a recyklovat co možná nejvíce na model nový. Nemám srdce na ničení modelů. I ty své raději nechávám pro uklízečky v atelieru. Pak jsme začali pomalu vytvářet model terénu, který minulý týden vytvořil digitálně Samuel. Žádný tisk na plotru, ale rozdělit na 4 A3, žádný laser a žádný nový materiál, ale pěkně recyklovat starý. Jsme školou příliš zhýčkaní :-D Jelikož nám každé 3 vrstevnice vycházely na nový kus recyklovaného papíru a jehlou jsme je kopírovali a pořád se v tom ztráceli, není divu, že nám to trvalo celý den. Ale tradááá, terén je hotový a vypadá pěkně čistě, jako nový.

COLLCOLL/Ela

Deň začal. Deň skončil. Kde je deň? Deň, vrátiš sa ešte? Hej, zajtra prídem zas.

Samuel// Raketoplán// pondělí

Klára/manua/quest: PŘESVĚDČTE DAVIDA

Dnes jsme měli nelehký úkol - dodělat a dokompletovat naše práce a poznatky, a pak je přednést Davidovi. Byli jsme upozornění, že ho musíme dnes přesvědčit, že má cenu pracovat se studenty a že jsou přínosní, kdosi ho totiž v tomhle zviklal.Myslím, že jsme uspěli, i když znáte to - nikdy není dost času, vždycky musí někdo už jít teď, za chvíli nebo už před pěti minutami. Doufejme, že alespoň výstava nebude v poklusu. Za čtyři dny jsme totiž udělali poměrně hodně práce a byla by škoda se tím nepochlubit.
Za odměnu a pro odreagování jsme pak šli klukům pomoct s lavičkou. Potmě jsme šroubovali, brousili, dělali randál na celé Kyje. Sousedi chodili kolem nás, vyptávali se nebo nám dokonce půjčovali nářadí. Chvílemi jsem si připadala jak v povídce od Nezvala nebo Hrabala. Když padla úplná tma a my jsme byli už dostatečně zmrzlí a pokrytí bahnem a pilinami, sedli jsme si na tu úžasnou lavičku a odzvonili konec workshopu.

Klára/manua/OKO ANTROPOLOGA aneb URBÁLNÍ MEANDR

Dnes nás navštívili Pavel Borecký s Lukášem Hanusem - kulturní antropologové. Přednáška o jejich práci, dlouhá debata o pozici antropologa a o spolupráci antropologů s architekty.
Poznatky jsme pak šli s Pavlem zkoušet do terénu.

Šlo jen o překonání ostychu někoho se zeptat. Lidi k nám byli až překvapivě vstřícní, možná proto, že svítilo slunce, možná proto, že jsme jim dávali jedinečnou možnost si stěžovat na cokoli.
Jediný problém, který jsme řešili, bylo, jak se představit. Jak vůbec ty lidi zastavit. Pokud k někomu přijdete a řeknete: "Dobrý den, měl byste chvilku?" zní mu to jako "Utíkej a nezastavuj se!". Jako studenti architektury jsme se taky nechtěli představovat, protože to může být zavádějící. Nakonec se ukázala jako nejvhodnější formule "Dobrý den, děláme průzkum na kvalitu bydlení na Černém Mostě/Hloubětíně/Lehovci. Můžeme vám položit pár otázek?" Začátek musíte říct dostatečně rychle, než ten člověk stačí zmizet.
K večeru jsme to zkoušeli už přímo v našich čtvrtích. Dnes to byla vážně new experience.