Vystoupím v Ruprechticích a ploužím se do kanceláře. Vejdu, ani si nesundávám brýle. Petr se mě pobaveně ptá: "Jdeš přímo z přehrady?" Něco ztrápeně zabručím. Dneska ráno se mě ani neptá, jestli chci kafe. Jen mi ho podá do ruky.
Dobře, předsevzetí o volném víkendu nám nevyšlo. Ale v neděli pracovat nebudem! Petr dělá model, já dodělávám nějaké výstupy, ale v podstatě jde hlavně o naskládání plachty, což dělá Ála. Když vidí, že zrovna nemám co dělat, řekne mi, že bych mohla v černém domečku oškrábat z oken barvu a omýt lepidlo od izolepy. Nejdřív se mi nechce moc zvedat hlavu ze stolu, ale pak usoudím, že není špatný nápad jít trochu něco dělat. Odploužím se do černého domečku.
Z "vůně" lihu a benzinu, dvou hlavních adeptů na umývání zbytků lepidla, se mi nedělá úplně nejlíp, ale snažím se to nedat najevo. Jak říkával Martin Pacek na Hronově: pijte si jak chcete, to mě nezajímá, ale v devět budete tady nastoupení.
Nejlepší část drhnutí je okno za lávkou. Není jiná možnost jak vyčistit, než vleže z lávky. Nesmírně mi to vyhovuje! Najdu černý polštář, kterým se podložím, ležím tam jak vyvržený vorvaň a jednou rukou snaživě ošmudlávám okno. Tahle část mi trvá nějak déle než zbytek...
Kdo si tipnul, že pojedu do Ruprechtic i zítra, vyhrává jackpot. Po cestě domů si ale umiňuji, že jim zítra vynahradím to, že jsem toho celý týden moc nenavařila... Zítra to bude jinak! Kvůli tomu si mě přece konec konců pozvali...
Žádné komentáře:
Okomentovat