Dnes jsme měli nelehký úkol - dodělat a dokompletovat naše práce a poznatky, a pak je přednést Davidovi. Byli jsme upozornění, že ho musíme dnes přesvědčit, že má cenu pracovat se studenty a že jsou přínosní, kdosi ho totiž v tomhle zviklal.Myslím, že jsme uspěli, i když znáte to - nikdy není dost času, vždycky musí někdo už jít teď, za chvíli nebo už před pěti minutami. Doufejme, že alespoň výstava nebude v poklusu. Za čtyři dny jsme totiž udělali poměrně hodně práce a byla by škoda se tím nepochlubit.
Za odměnu a pro odreagování jsme pak šli klukům pomoct s lavičkou. Potmě jsme šroubovali, brousili, dělali randál na celé Kyje. Sousedi chodili kolem nás, vyptávali se nebo nám dokonce půjčovali nářadí. Chvílemi jsem si připadala jak v povídce od Nezvala nebo Hrabala. Když padla úplná tma a my jsme byli už dostatečně zmrzlí a pokrytí bahnem a pilinami, sedli jsme si na tu úžasnou lavičku a odzvonili konec workshopu.
Žádné komentáře:
Okomentovat