pondělí 23. června 2014

Michaela // Kancelář veřejného prostoru // 16.6. pondělí



Začátek týdne bývá často dosti krizový. Skončí Vám víkend, vše, co se nestihlo udělat do neděle naskakuje na čistý list s nadpisem pondělí.

Eva začíná být trochu nervózní, aby se všechno včas stihlo. Na pomoc nám přicházejí Mertovi hoši, mladíci, jimž dvě holky říkají, co mají dělat. Paráda.

Pracovní náčinní se v naší „hale“ střídají jako na běžícím pásu, tu je třeba přikotvit paravan, tu zaříznout čouhající matku.

Detaily dělají celek, že...

Vzhledem k nedostatku času začínáme improvizovat a ulevovat seznamu úkolů se slovy „toho si nikdo nevšimne“.

Kde jsou ty zatracené plachty?



Už jede Eliška. V autě má pár plachet. Respektive 4/20. Aspoň něco.

Vybalujeme je s co největší opatrností, ač bílá bezvadná je, každé smítko vidět na ní je.
víc hlav, víc ví

A je tu první milé překvapení! Jsou ořízlé zcela jinak, než se počítalo. Vlastně mě to ani nepřekvapuje. Co by to bylo za odevzdávky, kdyby se něco nepokazilo...

Dobrá tedy, nějak si s tím poradíme. Zbytek plachet bude zítra. V úterý. Do tří hodin musíme mít hotovo, přijedou radní a novináři, už to chtějí vidět. Trošku se mi rozbušilo srdce.

NNŽ opouštíme pozdě večer, utahaní jako koťata. Ještě ale musíme do švédského paláce nábytku, za paravanem budou brožury a u nich – stolička.

Padám za vlast. Únavou.

Žádné komentáře:

Okomentovat